První vlna nákupů v Hongdae

Jasně,  že jsem první den po dostatku spánku po příletu vyrazila do ulic Hongdae. Ne proto,  že bych snad někdy něco v Hongdae nestihla navštívit, ale protože jsem se vydala pátrat po sekáčích, kterým se tu říká vintage shop. No a nebyla bych to já,  abych do toho ještě nenavštívila i jiná místa. 

Cesta s Air China za všechny prachy

Kdo mě sleduje na instagramu postřehl v mých příbězích krátkou zprávu o mých patáliích s cestováním do Koreje. Je od věci trochu vysvětlit co se mi vlastně všechno v jeden den pokazilo. 

Chystám se na dovolenou

Po 2 letech konečně pořádná dovolená. Už se mi to blíží...

Jak jsem se vytočila při návštěvě ČR

Myslím,  že lidem, kteří mě sledují na instagramu, neuniklo, že jsem se vyskytla opět v Praze. Na mou obranu, jsem musela něco vyřizovat s místními institucemi, takže jsem spojila důležité se zábavou.

Ani tak mě nenaštvalo to, že Praha měla blackout, se stane. Jako se stal blackout Google pár let zpět. Nicméně jsem se naštvala ve své oblíbené restauraci. Mamy.

Ne, nevadí mi, že nahoře je kavárna a dole restaurace ani to, že dost osekali nabídku, ale naštval mě přístup jiného hosta.

Jak nás (mě a kamarádku), tak jeho stůl obsluhoval stejný mladý Korejec, u kterého bylo jasné,  že se s ním česky nedomluvíme, když nás pozdravil anglicky. Nicméně host druhého stolu na něj hulvátsky česky a když byl upozorněn,  že chlapec neumí,  tak vypustil z huby to klasické čecháčkovské: Ale tady jsi v Česku,  musíš umět. 

Ten kluk na to, že začal před dvěma týdny jazykový kurz a že ještě toho moc nezná (v angličtině řečeno)a ten tuplovaný idiot furt do něj šil a chrlil na něj objednávku česky. Chudák klučina odešel dozadu a řekl o tom kolegyni, Češce. Ta ke stolu přišla a upozornila pána, jestli mu bylo řečeno,  že kluk neumí česky a ten hajzl: Ale umí. Počty umí. 

Vážně mít v ten moment kudlu v kapse, tak ji po něm doslova hodím. Chudák kluk z nich měl nervy a udělal chybku, když nás objednával, ale po tom stresu jsem mu to ani neměla za zlé. 

Každopádně,  proč to tu ventiluju. My, co do Mamy chodíme už roky víme,  že většina obsluhy jsou Korejci na jazykových pobytech a když sami nespustí česky,  tak toho ještě moc neumí. Jak je teda možný,  že člověk,  co tam chodí pravidelně na kimchi jjigae tohle neví? Jednoduše je ignorant. Jde se najíst, vydupe si platbu u stolu a ještě si neodpustí rýpnutí, že je dnešní várka kimchi jjigae pálivější. Ale že automaticky předpokládá,  že veškerá obsluha mluví česky, není normální. Beze srandy většina korejských restaurací v Praze zaměstnává Korejce, kteří většinou teprve se studiem češtiny začínají. Kdo se o korejské restaurace zajímá pořádně,  tak to ví. Každopádně pokud tohoto chlapa znovu potkám,  tak si neodpustím ho seřvat jak malýho parchanta.

Zajímá mě,  jak by se sám cítil,  kdyby jel do Koreje a Korejci s ním odmítali komunikovat anglicky i přes to, že by sami anglicky uměli (ne každý umí, že jo). Asi by byl pořádně v prdeli...

První týden v práci

Pro ty, co jsou zvědaví, kde teď makám v tom Německu, tak jsem zaměstnaná ve skladu internetového obchodu MYTHERESA, což je vlastně obchod s luxusním zbožím od známých značek z celého světa. Mají spolupráci napříkld s Ralph Laurent, Givenchi nebo Valentino. Jen takový menší průřez. Každopádně je to velmi hezké a příjemné pracoviště. Sklad je rozdělený na tři hlavní oddělení a my jsme přidělení na pozice, kde už zůstaneme, jen výjimečně budeme stahováni na jiné oddělení, když jim odpadnou lidi.

Složitosti a stresy

Tak, přesně, jak jsem minule říkala, že moje práce není úplně na sto procent jistá, tak to dopadlo, že si nakonec práci musím hledat sama. S menší pomocí, ale i tak se toho musím ujmout. Abych byla upřímná, půl měsíce jako debil čekám, až se mi ozve personální, než ze ségry vydoluju, že mají stopku na nábor a od někoho jiného dokonce slyším přesný termín, do kdy ta stopka je. Což samozřejmě znamená, že určitě k 1.4. nenastoupím. 

Konec v práci a stěhování

Jak už víte z mého novoročního přípěvku, plánuji změnit práci. Jelikož mi v současném zaměstnání končí smlouva a management se rozhodl, že mi další smlouvu už nedá, můžu směle změnu práce uskutečnit. Naneštěstí se s touto změnou přidružila i nemoc, takže jsem doma s antibiotiky těsně před koncem pracovní smlouvy.

Nový rok, nový začátek

Moji věrní čtenáři, tedy pokud tu ještě nějací zbyli... 

Změnila se nám číslice na konci roku, který píšeme a jako každý rok si spousta z nás dává předsevzetí, která chceme dodržet do konce roku.

Přijímací zkoušky Koreanistika - výsledek

Nebudu napínat jako struna, nedostala jsem se. Což mě velmi mrzí a zároveň i pobuřuje. Níže si přečtěte, co mi na Karlovce lehce vadí a co radím budoucím uchazečům.

Přijímací zkoušky Koreanistika - kolo 2.

Takže, shrňme můj dojem z druhého kola. První poznámka je, budova v Celetné je bludiště, ve kterém jsem se orientovala cca 15 minut, než jsem zdárně našla prostory, kde měla zkouška probíhat. Druhá poznámka a velké mínus je, že dveře, kde zkouška měla probíhat, nejsou označené číslem, takže jsem byla hodně zmatená.

Přijímací zkoušky Koreanistika - kolo 1.

Jak víte na Karlově univerzitě právě probíhají přijímací zkoušky. Já sama jsem se 3.6. účastnila prvního kola na Koreanistiku. 

Koreanistika na Karlovce

Nevím, jestli jste si někdo všiml, ale koreanistice na Karlovce končí příští rok akreditace, což znamená, že lidi, co by se chtěli hlásit na školní rok 2024/2025 mají momentálně smůlu, protože obory na ústavu asijských studií všechny čekají na prodloužení akreditace. Takže studentům i mně čeká nekonečná kontrola stránek oboru, abych se mohla na školu přihlásit. Jo, jsem už nejspíš stará na studia, ale když mi doma nabídli, že bych mohla zkusit studia znovu. A proč si nevybrat něco, co je mému srdci velmi blízké. I když teď volný čas trávím spíš čtením doporučené literatury a sledováním doporučených filmů a seriálů, abych stíhala dohonit to, na co se spousta studentů připravuje několik let dopředu. Což mi připomíná, že jsem měla letos jít do toho muzea místo blbnutí venku, když jsem byla v Koreji. Výstava tří království je věc, která mi mohla pomoct se studiem historie. No co už, mlhavě si vzpomínám na návštěvu muzea v roce 2019, bohužel jsem v muzeu byla s někým, kdo úplně neměl ocenění pro historii, jako já. Budu si muset projít staré fotky, jestli v nich náhodou nemám vyfocené popisky z výstavy. Ale silně pochybuju. Fotila jsem si tehdy málo věcí, protože ne všude bylo dovoleno dělat fotky.

Pokud se otevřel přihlášky na koreanistiku, nejspíš se s některými z vás uvidím u přijímacích zkoušek. A já se na ně připravuju opravdu pilně. 

Kpop festival v Praze

Jak se mi tři dny před odjezdem podařilo ztratit mobil 😞

Jako, myslela jsem si, že se mi to nemůže v Koreji stát, ale stalo se. Víte, jak se nastupuje do metra v Asii, jak tam mají ty dveře a za nimi se teprve otvírají dveře do metra. Tak byla na přestupu strkanice a já měla v ruce mobil, ten udělal hop a spadl mi. Kdyby se po dopadu zastavil, ale to on ne, zahučel do tý mezery mezi nástupištěm a metrem. A já jsem bez mobilu. Samozřejmě Korejci jen čuměli a dělali, jak je jim to líto, ale že by někdo z nich nabídl pomoc, to ne. Naštěstí se mě ujaly turistky z Japonska a hned se mi snažily pomoct, společně jsme se přesunuly nahoru a přivolali si asistenci. Tam se mi podařilo získat pomoc od člověka, co umí anglicky, protože moje korejština v ten moment úplně někam odešla. Zeptal se mě na jméno, kde mi telefon vypadl a jak vypadal. Všechno jsem mu řekla. včetně modelu telefonu, kdyby jich tam náhodou bylo víc 😂 . Pak mi řekl, že bohužel metro zastavit nemůžou, aby pro něj došli, ale že mi večer po ukončení provozu pro něj dojdou a mám se pro něj zastavit druhý den. Tak jsem souhlasila a dohodli jsme se na přibližné době(dopoledne).

Teď jsou dvě věci, ve které doufám, že mi po nalezení ještě bude fungovat a že není display úplně na sračku. Nebyl drahej, ale nerada bych si teď narychlo v Koreji pořizovala telefon nový. Nejlevnější možnost mě tu vychází v přepočtu na něco přes 7000 Kč. Což není špatný, ale budu se modlit, aby to ten můj telefon přežil. Nebo ať má klidně ruplý display, ale tak, aby se mi podařilo s ním fungovat. Má čtečku otisku prstu v displayi a většina věcí a to i aplikací funguje právě přes ten otisk.

Budu muset těm chlapům pak donést nějaký vitaminový nápoj, jako poděkování, protože kvůli mně musí do metra tak pozdě večer. Jen tak pro představu poslední metro přes tu zastávku jede ve 23:53, takže kolem půlnoci polezou do kolejiště najít můj telefon. 

Malatan/Maratang/Hot pot

Pod těmito názvy můžeme znát typickou čínskou/vietnamskou polévku, kterou si dává skoro každý. Ale věděli jste, že zatímco se hot pot těšil oblibě v ČR docela dlouho, v Koreji začal být trendem až mezi roky 2020-21. Co je na korejské obdobě zvané Malatang/Maratang, tak jedinečného?

Je zvykem, že hot pot má dvě části, pálivou a nepálivou, které se nemísí, naopak korejská verze polévky má tyto dvě části smíchané, což je asi jediný aspekt, kterým se od zbytku hot potů liší.

Restaurace nabízející maratang jsou velmi oblíbenou destinací dívek nebo párů. V podstatě si sami vyberete, co v polévce chcete. Máte k dispozici různé druhy zeleniny, hub, tofu a nudlí. Také záleží na tom, kolik toho sníte a jakou máte toleranci na pálivost. Cena se odvíjí podle toho, ve které restauraci jste, kolik si dáte a jestli zahrnete i maso. My navštívili restauraci u stanice metra Sillim. Tam 100g přísad na maratang bez masa stojí 1800 wonů, což je cca 29 Kč. S masem je to 3000 wonů, cca 49 Kč. Takže průměrně 500g přísad s masem stojí 15000 wonů, cca 244 Kč. (přepočet podle současného kurzu, může se lišit)

V každé restauraci si vyjma ingrediencí volíte i level pálivosti. Kdo nemusí pálivé, dá si nepálivou verzi, a pak jsou levely 1, 2, 3. Level 1 prý je srovnatelný s Shin ramyeonem. Vůbec mi to tak ale nepřišlo. Zdálo se mi to méně pálivé, než Shin ramyeon. 

Jediný problém maratangu je, že se blbě odhaduje porce, takže běžně lidi nedojídají svou porci a zbytek si berou na později domů. Nejsem výjimkou, také jsem si přinesla maratang domů na dojedení. Bude patrně mým obědem. 

Jak jsem přiletěla do Koreje a měla z celého dne houby

Člověk si říká,  že po nočním letu by mohl být dostatečně vyspaný, aby mohl fungovat a ono prd.

Všechno to začalo někdy v 1 ráno korejského času, kdy mě probraly ze spánku letušky, že si musím zapnout pásy kvůli turbulencím nad Kazachstánem. Ha. To bych jim odpustila, ale že mě pak vzbudily znovu jen kvůli pasažérovi ze středního sektoru, který měl žízeň. To bylo ve tři Korejského času,  spánek jsem vzdala.

Hodinu a půl před přistáním se podávala snídaně.  Moje vyhlídka na kafe byla ihned zkažena tím,  že byli bez kofeinu. Takže zombie já. 

Po přistání se musela vyplňovat bezinfekčnost. Super. Radši jsem do ní zahrnula i přestupy, ať mám jistotu.  Samozřejmě Korejci se narvali všude a já byla poslední,  kdo vyplňoval. Imigrační pracovnice se ptala, jestli jsem ok. Říct jí,  že jsem ze tří letů naspala jen tři hodiny, se mi nechtělo,  tak jsem našla nějaký žblebt. Změřili mi teplotu a já proluftila se svými carry-on zbytek letiště,  abych se dostala za dveře přílety. Tam mě čekalo vyzvednutí přenosné wifi, nic neplatim a mám ji neomezenou. Takže spoko. Takže mě čekalo se jen dostat do Seoulu. Jo, to bych se nesměla ztratit, že jo. Úplně mi vypadlo, že metro je o patro níž. 

Když jsem se konečně dostala na metro čekalo mě dlouhé cestování s přestupem.  Asi stejně dlouhé jako z Pražského letiště  do Horních Počernic. Neusnula jsem jen díky obětavému kamarádovi, který mě zahlcoval zprávami.

Dojela jsem do Gangnamu a musela jít čtyři bloky k ubytování na slunci. Já Samozřejmě carry-on,  batoh, navlečená v mikině a kolem 30tky. Takže úplně zplavená jsem se doploužila k self check-in a dala si sprchu s vyhlídkou,  že si pak lehnu a usnu. A ono houby. Po sprše jako bych nabrala energii a i když jsem malinko klimbla, tak jsem se vteřinu na to probrala. A takhle asi dvanáct krát. Tak jsem se na spaní vykašlala a domluvila se s kámošem,  že večerní program může začít dřív,  protože neusnu. Akorát na něj čekám a cucám poslední doušky ledové moky za cca 89Kč. 

Těšte se na další updaty.

Je téměř konec března....

Brzy budou Velikonoce, všichni se těší až odhodíme zimní bundy a svetry, všichni sociálně žijí a já jsem úplně vyčerpaná. Od Vánoc jsem si neodpočala. Zatímco moji kolegové si už stihli povybírat nějaké dny dovolené, já si ji šetřím na květnovou dovolenou v Koreji. Zatímco si kolegové domlouvají na volno nějaké společné akce, já se snažím o volných dnech dohnat spánek a uvolnit si kolikrát zablokovaný krk nebo záda. Stačí se blbě pohnout nebo otočit a bolí mě celý člověk. 

Vítej roku 2023

Bestová fotka, kredit za ní možná ještě někdy dostane moje mladší sestra. Pojďme se podívat na to, co jsem ještě stihla před koncem roku 2022. 

Stihla jsem se rozhodnout, že je na čase zvážit, zda se mi vyplatí držet vztah na dálku, ve kterém je už teď jasné, že nikam nepovede. Čekám teď na příjezd dané osoby, abychom si to ujasnili z očí do očí.

Navštívila jsem Sairen v zapadákově, který je víc cool než Praha. Oni mají stejný systém placení dopravy, jako v Koreji, takže za mě je Morava hnedka o něco lepší. 

Dozvěděla jsem se, proč jsem strašně dlouho neslyšela o Lulině z Purple line. Zaprvé, po zrušení blog.cz si dávala pauzu. A za druhé teď sice píše, ale pod jinou přezdívkou a já stejně nevím kde, protože jsou to informace z doslechu. Podstatné je, že si těsně před ukončením platformy blog.cz prošla fází hejtrů, stejně jako já a teď nemůže říct, že nechápe moje časté přesuny z jedné platformy na druhou. 

No a to nejlepší na konec. Zvládla jsem si naplánovat cestu do Koreje společně se Sairen. Ovšem, je to strašný pain s ní plánovat letenky, protože dělala v Invii... Přeci jen jsem letěla víckrát, tak vím, že nějaké věci nabízené navíc k letenkám ani nejsou potřeba.

Standardně jsem uvítala nový rok scénou z Pána prstenů a Dvou věží, a plně doufám, že tenhle rok bude pro mě i moje čtenáře jeden z těch lepších. A jak řekl Theoden Rohanský: Tak to začíná. 

Jako člověk, který zcela minimálně dodržuje předsevzetí, nebudu raději tento rok v souvislosti s blogem nic slibovat. Hatachi ví moc dobře, co jsem za ty roky naslibovala a kolik toho ode mě za tu dobu viděla.... Moc mě to mrzí, umma.

Co se týče jiných předsevzetí mimo blog. Mám jen jedno, a to bude doufám jednoduché dodržet. Užívat si života, dokud to jde. 

Všem přeju krásný rok 2023 a snad vám někdy, možná, něco postnu^^

Dovolená 2022

Milí zlatí, jak jsem se už zmínila dostala jsem se konečně na dovolenou a včera mi dokonce přišla i celkem uspokojivá výplata^^, na to, že jsem 5 dní marodila, celkem úspěšná výplata. Co mám vlastně během své dovolené na plánu?

Rok 2022 a jak to vidím s existencí blogu

 Přiznávám, že poslední dobou zvažuju svůj návrat k blogování. Stejně díky své práci mám momentálně sociální život na nulové úrovni. V podstatě se bojím o svém krátkém týdnu otravovat své kamarády, jestli někdo nechce někam zajít. Díky raketovému vzrůstu inflace a nulovému vzrůstu mé výplaty, jsem nucená si odpírat spoustu věcí, včetně pořádné dovolené. Takže dovolená, kterou budu mít v brzké době, se bude nejspíš odehrávat v Praze, protože jsem si jistá, že díky mé nemocenské ke konci minulého měsíce, bude moje výplata opravdu chabá i na to, abych si koupila lístek na Steva Aoki v Duplexu. Tudíž mé jediné povyražení bude courání po Praze, pokud možno s vlastní svačinou a lahví vody.

Nebudu lhát, když řeknu, že jsem se za celou dobu, co pracuju na druhé straně Prahy, nepodívala ani na jednu z povídek, které sem mám naházet. Chtěla jsem jim udělat korekturu, ale vždycky jsem si našla něco jiného na práci, nebo jsem nebyla vůbec schopná cokoliv dělat. Ono toho moc ani doma dělat nejde, když se musím neustále věnovat domácím pracím. Prakticky jen chodím do práce, spím, jím, uklízím, peru. Sem tam ulovím nějakých pár hodin na nákup nebo si pustím pár dílů seriálu, nebo si čtu. Ale nejsem nikterak produktivní.

Dokonce jsem pár měsíců nekoukla ani na korejštinu. Což je dost zlý, když vidím, jak můj zcela podobně zaměstnaný přítel na druhé straně polokoule zvládá studium angličtiny. Na rozdíl ode mě ale bydlí ve vlastním a nemusí jezdit přes celé město do práce hromadnou dopravou. 

Opět bych se tedy měla vrátit ke korekci a zveřejnění dalších dílů povídek, co tu nejsou kompletně, plus bych mohla dokončit ty, které konec ještě nemají. Dost možná sem časem přidám i něco nového. Musím se zas pomalu rozepsat, abych pak mohla pokračovat i v psaní knih. Nějak jsem holt zakrněla.

Určitě se zas rozepíšu o Koreji a tipech na výlety v Soulu. Budu se striktně držet míst, která jsem navštívila. Snad je ještě někdy navštívím. 

A protože je kolem čtvrt na dvě ráno, měla bych jít spát. Snad jsem někoho potěšila. A snad se toho budu držet.