Všechno to začalo někdy v 1 ráno korejského času, kdy mě probraly ze spánku letušky, že si musím zapnout pásy kvůli turbulencím nad Kazachstánem. Ha. To bych jim odpustila, ale že mě pak vzbudily znovu jen kvůli pasažérovi ze středního sektoru, který měl žízeň. To bylo ve tři Korejského času, spánek jsem vzdala.
Hodinu a půl před přistáním se podávala snídaně. Moje vyhlídka na kafe byla ihned zkažena tím, že byli bez kofeinu. Takže zombie já.
Po přistání se musela vyplňovat bezinfekčnost. Super. Radši jsem do ní zahrnula i přestupy, ať mám jistotu. Samozřejmě Korejci se narvali všude a já byla poslední, kdo vyplňoval. Imigrační pracovnice se ptala, jestli jsem ok. Říct jí, že jsem ze tří letů naspala jen tři hodiny, se mi nechtělo, tak jsem našla nějaký žblebt. Změřili mi teplotu a já proluftila se svými carry-on zbytek letiště, abych se dostala za dveře přílety. Tam mě čekalo vyzvednutí přenosné wifi, nic neplatim a mám ji neomezenou. Takže spoko. Takže mě čekalo se jen dostat do Seoulu. Jo, to bych se nesměla ztratit, že jo. Úplně mi vypadlo, že metro je o patro níž.
Když jsem se konečně dostala na metro čekalo mě dlouhé cestování s přestupem. Asi stejně dlouhé jako z Pražského letiště do Horních Počernic. Neusnula jsem jen díky obětavému kamarádovi, který mě zahlcoval zprávami.
Dojela jsem do Gangnamu a musela jít čtyři bloky k ubytování na slunci. Já Samozřejmě carry-on, batoh, navlečená v mikině a kolem 30tky. Takže úplně zplavená jsem se doploužila k self check-in a dala si sprchu s vyhlídkou, že si pak lehnu a usnu. A ono houby. Po sprše jako bych nabrala energii a i když jsem malinko klimbla, tak jsem se vteřinu na to probrala. A takhle asi dvanáct krát. Tak jsem se na spaní vykašlala a domluvila se s kámošem, že večerní program může začít dřív, protože neusnu. Akorát na něj čekám a cucám poslední doušky ledové moky za cca 89Kč.
Těšte se na další updaty.
Žádné komentáře:
Okomentovat