1) Zaspala jsem na ICE vlak z Halle do Frankfurtu
- úplně nice pocit se vzbudit 5 minut před odjezdem vlaku s tím, že na nádraží mi to trvá 9 minut tramvají.
- nemusím říkat jak moc jsem začala panikařit, takže volám ségře v 7:53, že to na vlak nestíhám, že mě vypekl budík. A jo ta sviňa mě fakt vypekla, vůbec v těch 5 ráno nezvonil.
-řešení problému bylo takové, že jsem na nádraží skočila do stánku, kde mi lístek prodali a oni mi přebookovali cestu do Frankfurtu, s tím, že bych na letiště měla dorazit hodinu a kousek před odletem.
-takže první průser vyřešen, jedeme dál.
2) Let do Chengdu je plný
- ta věta mi málem způsobila infarkt. Jak kurva může být letadlo, kde jsem si rezervovala i sedadlo plný?
- ale prý se nemám rozčilovat, že mě zkusí hodit na let do Pekingu a že bych měla do Seoulu dorazit i dřív.
- supr, 30 minut jsem kejsla na check-in, než se domluvili s aerolinkou, že mi dají sedadlo na letu z Frankfurtu do Pekingu a z Pekingu do Incheonu. K letence do Incheonu mi pán na přepažce veledůležitě sdělil, pokud ztratím letenku s tím papírem co k tomu přišil, tak jsem v hajzlu(samozřejmě jinak formulováno). Do letadla jsem to stihla tak akorát, protože se všemi kontrolami jsem k letadlu dorazila těsně před zavřením brány, pán od odbavení na mě nervózně čekal. Ale to není moje chyba mohli mi dát asistenci a urychlit to.
3) V Pekingu byli jak zmatené včelky
- před kontrolou letenek u brány mě zkontrolovali, že opravdu mám potvrzení na nástup do letadla, ale v letadle byli stewardi (jo chlapi) zmatení, protože v interním systému bylo moje sedadlo do Incheonu prázdné, ale letuška je pak informovala, že jsem jen přendaná z jiného letu a protože se to neudělalo 24h předem, tak to nevidí.
4) Na letišti v Incheonu jsem strávila hodinu a půl
- pasovou kontrolu a vyzvednutí zavazadla jsem zvládla za rekordních 45 minut, nejdéle trvalo imigrační.
- zbytek mi strávilo hledání pick up pointu pro přenosnou wifi, protože starý dobrý pick-up counter je přesunutý 😭 a taky jsem hledala GLOBAL ATM, abych si mohla vybrat nějaké peníze na případné dobití TMoney card, která se mnou létá už od roku 2018
5) Cesta metrem vestoje a drápání se na horu (doslova)
- z Incheonu jsem jela metrem až na Hongik uiversity, tam jsem přistoupila na linku 2 a jela na Sillim odkud mi jela linka Sillim do Seoul National University Venture Town... celou cestu jsem stála, protože prostě všechny místa zabraný
- no a na mé stanici jsem se zorientovala a vlekla se uličkami do strmého kopce, kde jsem si sehnala ubytko
- když jsem ho rezervovala tak mi nedošlo, že je v kopci, ale neva.... trénink kdybych chtěla znovu lézt po schodech na Namsan 🤣
Takže když mi kámoš kolem osmé večer korejského času napsal, tak jsem si na něm vylila zlost z dnu blbec. Sorry kámo...
Žádné komentáře:
Okomentovat