Jak jsem se vytočila při návštěvě ČR

Myslím,  že lidem, kteří mě sledují na instagramu, neuniklo, že jsem se vyskytla opět v Praze. Na mou obranu, jsem musela něco vyřizovat s místními institucemi, takže jsem spojila důležité se zábavou.

Ani tak mě nenaštvalo to, že Praha měla blackout, se stane. Jako se stal blackout Google pár let zpět. Nicméně jsem se naštvala ve své oblíbené restauraci. Mamy.

Ne, nevadí mi, že nahoře je kavárna a dole restaurace ani to, že dost osekali nabídku, ale naštval mě přístup jiného hosta.

Jak nás (mě a kamarádku), tak jeho stůl obsluhoval stejný mladý Korejec, u kterého bylo jasné,  že se s ním česky nedomluvíme, když nás pozdravil anglicky. Nicméně host druhého stolu na něj hulvátsky česky a když byl upozorněn,  že chlapec neumí,  tak vypustil z huby to klasické čecháčkovské: Ale tady jsi v Česku,  musíš umět. 

Ten kluk na to, že začal před dvěma týdny jazykový kurz a že ještě toho moc nezná (v angličtině řečeno)a ten tuplovaný idiot furt do něj šil a chrlil na něj objednávku česky. Chudák klučina odešel dozadu a řekl o tom kolegyni, Češce. Ta ke stolu přišla a upozornila pána, jestli mu bylo řečeno,  že kluk neumí česky a ten hajzl: Ale umí. Počty umí. 

Vážně mít v ten moment kudlu v kapse, tak ji po něm doslova hodím. Chudák kluk z nich měl nervy a udělal chybku, když nás objednával, ale po tom stresu jsem mu to ani neměla za zlé. 

Každopádně,  proč to tu ventiluju. My, co do Mamy chodíme už roky víme,  že většina obsluhy jsou Korejci na jazykových pobytech a když sami nespustí česky,  tak toho ještě moc neumí. Jak je teda možný,  že člověk,  co tam chodí pravidelně na kimchi jjigae tohle neví? Jednoduše je ignorant. Jde se najíst, vydupe si platbu u stolu a ještě si neodpustí rýpnutí, že je dnešní várka kimchi jjigae pálivější. Ale že automaticky předpokládá,  že veškerá obsluha mluví česky, není normální. Beze srandy většina korejských restaurací v Praze zaměstnává Korejce, kteří většinou teprve se studiem češtiny začínají. Kdo se o korejské restaurace zajímá pořádně,  tak to ví. Každopádně pokud tohoto chlapa znovu potkám,  tak si neodpustím ho seřvat jak malýho parchanta.

Zajímá mě,  jak by se sám cítil,  kdyby jel do Koreje a Korejci s ním odmítali komunikovat anglicky i přes to, že by sami anglicky uměli (ne každý umí, že jo). Asi by byl pořádně v prdeli...

První týden v práci

Pro ty, co jsou zvědaví, kde teď makám v tom Německu, tak jsem zaměstnaná ve skladu internetového obchodu MYTHERESA, což je vlastně obchod s luxusním zbožím od známých značek z celého světa. Mají spolupráci napříkld s Ralph Laurent, Givenchi nebo Valentino. Jen takový menší průřez. Každopádně je to velmi hezké a příjemné pracoviště. Sklad je rozdělený na tři hlavní oddělení a my jsme přidělení na pozice, kde už zůstaneme, jen výjimečně budeme stahováni na jiné oddělení, když jim odpadnou lidi.

Složitosti a stresy

Tak, přesně, jak jsem minule říkala, že moje práce není úplně na sto procent jistá, tak to dopadlo, že si nakonec práci musím hledat sama. S menší pomocí, ale i tak se toho musím ujmout. Abych byla upřímná, půl měsíce jako debil čekám, až se mi ozve personální, než ze ségry vydoluju, že mají stopku na nábor a od někoho jiného dokonce slyším přesný termín, do kdy ta stopka je. Což samozřejmě znamená, že určitě k 1.4. nenastoupím. 

Konec v práci a stěhování

Jak už víte z mého novoročního přípěvku, plánuji změnit práci. Jelikož mi v současném zaměstnání končí smlouva a management se rozhodl, že mi další smlouvu už nedá, můžu směle změnu práce uskutečnit. Naneštěstí se s touto změnou přidružila i nemoc, takže jsem doma s antibiotiky těsně před koncem pracovní smlouvy.

Nový rok, nový začátek

Moji věrní čtenáři, tedy pokud tu ještě nějací zbyli... 

Změnila se nám číslice na konci roku, který píšeme a jako každý rok si spousta z nás dává předsevzetí, která chceme dodržet do konce roku.

Přijímací zkoušky Koreanistika - výsledek

Nebudu napínat jako struna, nedostala jsem se. Což mě velmi mrzí a zároveň i pobuřuje. Níže si přečtěte, co mi na Karlovce lehce vadí a co radím budoucím uchazečům.

Přijímací zkoušky Koreanistika - kolo 2.

Takže, shrňme můj dojem z druhého kola. První poznámka je, budova v Celetné je bludiště, ve kterém jsem se orientovala cca 15 minut, než jsem zdárně našla prostory, kde měla zkouška probíhat. Druhá poznámka a velké mínus je, že dveře, kde zkouška měla probíhat, nejsou označené číslem, takže jsem byla hodně zmatená.