Všimli jste si, jak po Taovi doslova neštěkne ani pes, co odešel od EXO? Jako jo, sledovala jsem jeho songy, ale nějak to kolem něj utichlo. Že by se stáhl z hudební scény a vrátil se k Wushu? Každopádně tohle je miloučká fikce ze školního prostředí. Dívčí postava je vymyšlená, dáno jí opět velmi oblíbené dívčí jméno. Shodou okolností stejné jméno má moje velmi oblíbená zpěvačka původem ze skupiny KARA.
Konec. Už se blíží. Sleduje ji jak postává s ostatními dívkami v hloučku a vesele se baví. Všímal si ji už od prvního dne, co nastoupil. Byla hodně uzavřená, ale časem se oklepala a našla si přátele, což se o něm říct nedalo. V rámci školního projektu ho zařadili do dvanácti členné skupiny. Ale nazývat tu nesourodou směsku přáteli opravdu nemohl. Neměl takové štěstí jako ona.
Má jí to říct? Má ji říct, jak moc v jeho očích září? Nebo si to má nechat pro sebe? Rozpačitě přešlápl a rukou si projel vlasy. Je to vlastně poslední možnost jí to říct... Nebo ještě možná u zkoušek by to šlo.... Alespoň u těch prvních.
Odvrátila tvář od ostatních dívek a zadívala se na Zitaa. Zas ji sleduje. Poslední dobou si jeho oči uvědomuje stále více a více. Je to moc milý kluk. Uzavřený, ale stále usměvavý. I když nemá přátele, tak je stále optimistický, ačkoliv jeho vzhled mluví opačně. Už je to pár měsíců, co si začala uvědomovat, že ty jeho pohledy v ní zanechávají hluboké pocity. Přemýšlela o něm a stále se nemohla rozhodnout co po ní Tao vlastně chce. Proč nic neříká?
Viděla jak se Tao prohrabuje svými vlasy a otáčí se k odchodu. Musí jednat, ale co udělat, aby zastavil? Rozešla se za ním, ale do cesty se jí připletl Kris.
"Seungyeon, kampak jdeš?"
Pohlédla za jeho rameno a povzdechla si. Tao zmizel za rohem. Neměla šanci s ním promluvit.
"Už nikam. Vážně děkuju Krisi..."
Odvrátila se od vysokého Číňana a zamířila na opačnou stranu než šel Zitao. Ona narozdíl od něj si musí ještě vyklidit pokoj na koleji.
Usadil se na lavičku v parku a zahleděl se do koruny stromu přímo nad sebou. Ten její pohled ho pronásledoval až sem. Proč se na něj dívala tímhle způsobem? Netušil. Všiml si, že se rozešla jeho směrem, ale jakmile jí cestu zatarasil Kris, tak věděl, že s ní už dneska nepromluví. Byla to jen krátká šance. Teď už není žádná. Zaúpěl a zavřel oči.
"Tao..."
Málem dostal infarkt, když se její hlas ozval vedle něj. Otevřel oči a pootočil hlavu k ní.
"Chtěla jsem se rozloučit."
"Já... já taky. Asi se uvidíme jen na písemkách..."
Přikývla a v ruce svírala malý balíček. Je to snad dárek? Možná ano. Pro koho? Pro něj?
"Tohle je pro tebe. Už pár dní jsem to u sebe schovávala a čekala na vhodnou příležitost, abych ti to mohla dát..."
Podala mu plochou krabičku. Převzal si ji a otevřel. V pouzdře ležela kravata. Byla zlatavá a jemná.
"Děkuju ti. Já pro tebe mám... jen tohle. Tak se nezlob."
Sklonil se k ní a vtiskl jí polibek na čelo. Neodvážil se ji políbit na rty. Zaprvé je stydlivý a za druhé.. Co kdyby se jí to nelíbilo?
Polibek na čelo jí jen utvrdil v tom co si myslela. Má ji rád. Zvedla ruku a pohladila ho po tváři. Hořce se usmála.
"Je pozdě Tao... ty budeš studovat dál tady a já odcházím do Ameriky."
Viděla jak se v jeho očích mihla bolest. Stihla zahlédnout i slzu než jí výhled zakryly jeho vlasy.
"Je mi to líto Tao... Snad najdeš někoho lepšího než jsem já a zapomeneš."
Jemně ho vzala za ruku a hladila její hřbet palcem.
"Mám tě rád... prosím zůstaň tady..."
Zvedl k ní uslzené oči. Bodlo jí u srdce, když to viděla. Ale je opravdu pozdě. Vše už má zařízené.
"Je mi líto Tao."
Objal ji a vzlykal na jejím rameni jako malý kluk. Nezlobila se, že ukazuje city. Nikdy je neprojevil a teď jím cloumají jako uragán. Hladila ho po vlasech a sama zadržovala slzy.
"Řekni sbohem."
Seděl v parku v slzách dál, i když dívka, kterou má rád odešla. V ruce svíral poslední dar a stále víc a víc si uvědomoval jak je život nefér.
"Tao stalo se něco?"
Luhan se usadil vedle něj a starostlivě si ho prohlížel. Zavrtěl hlavou, aby mu nalhal, že nic. Jenže Luhan stejně jako on je Číňan, takže mu ta lež ani trochu neunikla. Jenže nic neřekl, patrně má asi pochopení a nebo taky...
"Lu necháš nás chvíli o samotě?"
Krisův hlas proťal ticho. Luhan se zvedl a zamířil pryč. Místo něj se vedle usadil Kris. Chvilku mlčel.
"Má pravdu najdi si za ní někoho lepšího."
Prudce se k němu otočil a zavrtěl hlavou. Ne on už lásku poznat nechce. Ne, když takhle moc bolí, když je odmítnuta. Kris si povzdechl a objal ho. Hladil jej po zádech. Poprvé od doby co se znají projevil vůči němu nějakou lítost. Tiše plakal na jeho rameni a chvěl se.
"To nic Tao, to nic. Ale musíš se brzy sebrat. Nabídli nám smlouvu,"šeptl Kris a podal mu kapesník.
Smlouva... Sen jejich skupiny. Alespoň něco jim vyšlo, když ne milostné vztahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat