Příboj

Hmm, k téhle povídce můžu říct jen to, že nemám absolutní tušení, jak vznikla. Nejspíš jsem viděla slovo příboj jako slovo dne na blog.cz. Každopádně část povídky je reakcí na FACE Music video, šikana prostě v mojí tvorbě zahrnutá je. Vlastně celkově jsem NU`EST přijala jako bojovníky za oběti šikany. Need to say I was bullied too. So my personal heroes. Každopádně pointou příběhu je nabrat sílu se bránit.

Slzy kanuly na bělostnou tvář blonďatého chlapce. Modřiny po jeho celém těle značily, že to v životě nemá zrovna jednoduché. Z roztrženého rtu tekl pramínek rudé krve a razil si cestu po alabastrové kůži směrem k bradě, stékal po bělostném krku až k špinavému tričku. Čím si zasloužil tenhle výprask? Jen tím, že je jiný? Nemůže za to, že je z hlavního města, že jeho kůže je, narozdíl od místních, tak bledá. Nemůže za své jemné rysy, které z něj dělají poněkud zženštilého jedince. Genetika je holt svině.

Příboj neúprosně bičoval útesy na pláži. Blonďatý chlapec se usadil do písku a tvář schoval, aby náhodný kolemjdoucí neviděl jeho slzy. Jeho otec nemá pochopení vůči jeho slzám. Modřiny na jeho těle komentuje jen tím, že si za to může sám, nemá provokovat a má se naučit správně bránit. Ale jak se to má asi naučit, když s ním vlastní otec sebeobranné prvky nikdy netrénoval? Zvuky vody tříštící se o skaliska zaplňovaly jeho utrápenou mysl. Dnes ho zbili jen za to, že se otočil za jednou z dívek ve škole. Kdyby s někým chodila, tak to pochopí, ale ona nikoho nemá a je opravdu moc krásná.

"Jsi v pořádku?"

Skrz zvuky tříštění vody se k jeho uším dostal dívčí hlas. Nezvedl hlavu a jen zahučel, že ano. Neodešla, nenechala jej s jeho smutkem. Klekla si před něj a přinutila jej zvednout hlavu. Nestihla zakrýt úlek, když uviděla krev a cestičky po slzách. Ale nic neřekla, nijak se pohrdlivě nevyjádřila k jeho slzám. Jen sáhla do kapsy u svých džín a vytáhla papírové kapesníčky. Opatrně jeden z nich přiložila k roztrženému rtu. Pálilo to. Tak moc to pálilo, ale nezmohl se na nic, než jen na sledování její péče o něj, o kluka, co kvůli ní dostal nakládačku.

"Nechápu, proč si to necháš líbit, Minki..." povzdechla si a nechala ruku se zakrváceným kapesníkem klesnout.

"Myslíš, že mám na výběr? Neumím se bránit...."špitl tiše.

"Tomu se dá snadno pomoct. Jsou kurzy sebeobrany," usmála se na něj a odhrnula mu z tváře pár neposedných pramínků blond vlasů.

Kurzy sebeobrany, uvažoval nad nimi, ale většinou na ně chodí právě i lidé, se kterými má ty problémy. Bojí se, že se na něj domluví i na tom kurzu a bude něco jako fackovací panák pro všechny. Zadíval se na vodní tříšť a uvažoval nad tím, jestli nakonec nebude lepší se jim postavit pod dohledem někoho dalšího. Ani si neuvědomil, že odešla a nechala ho pohrouženého do vlastních myšlenek. Až když slunce začalo zapadat, tak se rozhodl. Otočil se, že jí to řekne, ale byla už pryč. Jen v písku ležela plechovka limonády a vedle ní v písku se skvěl nápis.

Buď jako příboj.