Say No

 

Název povídky je možná totálně mimo, ale je pravda pravdoucí, že měl Chanyeol etapu čepic. Jakože fakt velkou etapu čepic. Takže jsme si vesměs mysleli, že má opravdu jednu skříň plnou čepic. Plus existovala fotka, kde měl Suho beranici, a tu samou pak měl Chanyeol. Samozřejmě už jde dohledat jen ta fotka, kde ji má Channy. -_- Ach proč mi jen internet ničí život?

Kruci... Už když jsem bral tu věc z leaderova pokoje, tak jsem věděl, že to někdo odskáče, ale rozhodně jsem nepočítal s tím, že to schytá zrovna někdo, na kom mi opravdu záleží.

"Kaii, kde to je?!"

"Kde je co?"

Kai nechápal o co jde. A já se modlil, aby někdo nenahlédl za mou sbírku čepic. To by se hned dozvěděli, kam zmizela ta Suhova beranice, kterou tak zbožňuju a její krádež jsem plánoval opravdu dlouho.

"Moje beranice..."sykl Suho nebezpečně.

Ono se to moc nezdá. Suho je na první pohled milý, starostlivý a klidný. Ale když se někomu podaří ho rozčílit, tak se eMka vypaří a nás pro jistotu vezmou s sebou. Sériová vražda by se SMku asi hodně blbě vysvětlovala. V podání Suha tedy rozhodně...

"Tak to jsi na blbé adrese..."Kai se na mě významně podíval.

"Měls ji půjčenou,"Suho se nevzdával.

"Ale vrátil jsem ji,"namítl Kai ublíženě.

"Asi ne..."

"Je možné, že jsem ji dal s věcmi do čistírny,"připustil Kai.

"Aha..."

No... Kai se z toho vykroutil dost lehce. Ovšem, jak to dopadne po návratu věcí z čistírny?

"Ty, Channy, nevíš něco o té Suhově beranici?"

Kai si mě vzal stranou před obědem.

"Neříkal jsi, že šla do čistírny?"

Hrál jsem zmateného. Mohl bych za to i dostat Oscara, když mě neodhalí.

"Je to možný, ale jediný, kdo tu má úchylku na čepice, jsi ty,"Kai se zasmušil.

"Netajím se tím, že se mi jeho beranice sakra líbí, ale neviděl jsem ji, co si ji měl půjčenou,"lhal jsem.

Kai si povzdechl a zamířil do kuchyně. A já si povzdechl také. Důvod k tomu byl rozdílný než ten Kaiův. Obával jsem se toho, co si na něj Suho vymyslí. Kai se jen tak snadno nepodvolí a tak jeho trest bude speciální. Ani bych se nedivil, kdyby si od Zitaa vypůjčil tu jeho tréninkovou tyč.
Na druhou stranu jsem taky hustý lhář. Existuje cena pro nejlepšího lháře světa? Určo bych byl mezi nominovanými v první desítce.

"Neměl bys kecat..."za mými zády se vynořil Kyungsoo.

A kruci... při pohledu na jeho hlavu mi došlo, že si byl půjčit jednu z mých čepic a narazil na tu beranici.

"Já nelžu. Dostal jsem spoustu teplých čepic k Vánocům,"opáčil jsem lišácky.

Prostě jsem tu Suhovu zastrčil mezi mé beranice. Aby jí nebylo smutno...

"Tak to jo..."

**

Přesně jak se dalo čekat. Sehun přivezl věci z čistírny a žádná čepice tam nebyla. A ujišťoval nervního Suha, že v čistírně s jejich várkou nikdy čepici nevzali. Nebohý Kai zbledl. Bylo to na něm poznat mnohem víc než na komkoliv z nás.

"Ztratil jsi ji..."oznámil mu Suho naštvaně.

Přesně jak jsem předpokládal. Došel si vypůjčit Taovu tyč. Věděl jsem, že Kaie moc nezmrzačí, je to naše dance machine. Ale taky jsem nechtěl, aby ho bil.

"Dělám to opravdu nerad, ale tu čepici mi dal někdo, na kom mi záleží, lehni si na břicho."

Vyděšeně jsem sledoval, jak si lehá na zem a ruce si dává za hlavu, aby ho nenapadlo strkat ruce do drah ran.
Suho se napřáhl k první ráně. Vyjekl jsem a skočil pod tyč. Rána dost bolela.

"Co děláš, ty pitomče?!"

Suho se na mě rozeřval a snažil se mě od Kaie odstrčit.

"Neztratil ji," zamumlal jsem.

"Cože?"

Kai se pootočil na mě. Zavřel jsem oči, abych neviděl to zklamání v očích toho, kterého miluji. Lhal jsem mu... já vím.

"Je u mě v šatníku.... Je moc hezká a nikde už ji neprodávají...."řekl jsem tiše.

"Takže jsi mi ji lohl a pak i lhal... Kaii, omlouvám se,"Suho upustil tyč.

Mezitím někdo odběhl pro tu čepici. Suho si ji nasadil a pokynul mi, abych si lehnul na zem já.

"Hyung... omlouvám se..."špitl jsem a položil si čepici na pohovku.

Položil jsem se na podlahu a v rukou sevřel lem koberce. Polkl jsem. Nikdo se mě nezastane.... nikdo pro mou čepicovou vášeň nemá pochopení.

"ÁÁÁA.."vyjekl jsem při první ráně.

Modlil jsem se, aby se někdo ozval, ale zdálo se mi, že jsme tam se Suhem sami.

"Hyung...už ne..."slyšel jsem Kaiův hlas.

"Vlastně dostal tu druhou za tebe..."zamručel Suho a odkráčel.

V očích mě štípaly slzy. Kai si vedle mě klekl a jemně mi lem koberce vykroutil z rukou.

"Blbečku...."slyšel jsem z Kaiových úst a cítil jeho ruce jak, se mě snaží zvednout.

"Nech mě.... jsem strašný... dokud ti nechtěl ublížit, tak jsem lhal..."fňukl jsem.

"Suho mě chtěl potrestat a ne mi ublížit,"podotkl Kai.

"Nepraštila tě ta tyč?"

Pootočil jsem se, abych na něj viděl. Jen zavrtěl hlavou. Ulevilo se mi.

"Proč jsi ale pod tu tyč skočil?"

Mlčel jsem. Tohle nikdy nechci říct někomu, komu jsem málem svým lhaním hodně ublížil.

"Channy.."

Zavrtěl jsem hlavou a co nejrychleji se zvedl. Nechal jsem čapku čapkou a zapadl do pokoje. Tam jsem sebou plácl na koberec a čekal až rány přestanou štípat, abych se mohl schoulit na dno šatníku a umřít. Tiše jsem ronil slzy a neslyšel, že do pokoje vešel někdo další.
Po chvilce to přebolelo a vstal jsem. Doploužil jsem se k šatníku a otevřel dveře. Oči mi padly na čepice všude vyskládané.

"Jen díky vám mu to nikdy neřeknu..."hlesl jsem a jedním pohybem vyházel čepice ze skříně.

Jen jednu jsem zvedl. Byla Kaiova. Dal mi ji k narozeninám... Přivinul jsem si ji k hrudi a zalezl do šatníku.

"Kéž by tvůj bývalý majitel věděl, jak moc ho miluji...."špitl k čepici.

"Tak proto..."Kaiův hlas mě probral z letargie.

Hleděl jsem na něj a on na mě. Cítil jsem se tak trapně... Kéž by mě Kai neslyšel...

"Channy..."došel ke skříni a dřepl si, abychom si hleděli do očí.

"Promiň..."špitl jsem.

"Ne... já tě mám taky rád...jinak bych tě nechal Suhovi napospas."