Lies

 

Neuvěříte kolik lidí páchá v Asii sebevraždy kvůli nešťastné lásce. Každopádně tahle povídka má, narozdíl od skutečnosti, šťastný konec. Opět potěším milovníky XiuHan.

Všechna ta slova byla prázdná. Proč jsem ti i po tom co si mi provedl věřil? Proč?

Na okno bubnuje letní bouřka a já se dívám ven do té tmy letní noci ozařované jen blesky křižujícími indingově černé nebe. Byla to chyba si tě k sobě pustit. Po tom co se stalo určitě. Ale nemohl jsem odolat. Jsi krásný. Miluju ten tvůj úsměv zakrývající všechno špatné. Miluju tvůj hlas. Miluju tě, ale i nenávidím. Všechno kvůli tomu co si mi provedl. A teď... teď je čas to ukončit. Nikomu tu nebudu chybět. Ani tobě...

Flashback

"Hej ty?"

Otočím se za hlasem a hledím do očí tomu, který mě před několika měsíci donutil slízat kečup z jeho boty. A všechno jen proto, že jsem jiný. Jsem totiž Číňan.

"Já?"

Když přikývne tak se podivím. Co mi tak může chtít? Celou dobu už od mého nástupu mi dělá ze života peklo. Ale komu si mám asi tak postěžovat? Bydlím sám. ...

"Co děláš po škole? "

Ta otázka mě opravdu zaskočila. Proč ho to zajímá?

"Mám práci."

Lhal jsem. Musel jsem lhát. Nechtěl jsem, aby o mně věděl úplně všechno.

"A kdy končíš? "

Cože? Vykulil jsem na něj oči. Pobaveně se zasmál.

"To tě nemusí zajímat. "

Minseok se zamračil a vykročil ke mně.

"Ale mě to zajímá Lu..."

Schválně použil zdrobnělinu mého jména. Možná to odkoukal od holek. Lu jsem byl pokaždé, když něco potřebují. Například abych jim pomohl s klukem. Dělal jsem občas jako rande. A vlastně se nikdy mezi mnou a holkama nic nedělo.

"Proč tě to zajímá Minseoku.... chceš zas umýt boty nebo co?"

Zaraženě se na mě upřely jeho oči. Pak je sklopil k zemi a nahrbil se.

"Mianhae Lu...."

Právě se mi omluvil. Nemohl jsem tomu uvěřit. Omluvil se mi.... ale proč?

"Nezašel bys se mnou někdy do kina?"

Tahle otázka mě zarazila ještě víc. Proč chce jít do kina s někým koho doposud šikanoval?

Nešel jsem s ním. Ale začali jsme se trochu sbližovat. Nechápal jsem to. Minseok si ke mně sedal na oběd. Občas mi pomáhal s učebnicemi. A pak jednou znovu zopakoval pozvání do kina a já přijal.

Pamatuju si přesně co dávali. Romantickou komedii. Minseok v půlce filmu otočil hlavu na mě a pozoroval mě. Když jsem se ho chtěl zeptat o co jde, tak se naše rty setkaly v polibku. Utekl jsem. Nedokázal jsem zapomenout na tu šikanu.

***

Po dalších několika týdnech omlouvání jsem mu odpustil. Znovu jsme spolu začali trávit volný čas. Minseok mě občas pozval k sobě na videohry nebo film. Tělesný kontakt mi už tolik nevadil. A pak mi jednou oznámil, že mu vytopili byt a jestli by nemohl na pár dní bydlet u mě. Řekl jsem ano.

První večer jsme si povídali o hromadě blbostí. Druhou noc se ke mně začal tulit. A tu třetí jsme si vyměnili několik polibků.

Nevím co mě to popadlo, ale když se mě zeptal jestli bych se s ním pomiloval, tak jsem souhlasil. Bylo to proto, že jsem se do něj bezhlavě zamiloval.

Tu noc jsme se poprvé milovali. Bylo to nádherné. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude tak krasné. Usnuli jsme si v náručí a ráno si to ve sprše zopakovali. Bylo to jako droga. Jeden bez druhého jsme nemohli být ani ve škole. Rychlovka na toaletě nebo v kumbálu se stali rituálem.

**

Blížil se konec semestru. Chtěl jsem Minseokovi udělat radost a koupil jsem mu dárek. Nesl jsem mu ho do práce. Vstoupil jsem do kavárny a zarazil jsem se, když jsem uslyšel hlasy.

"Jak to jde s Číňanem?"

"Dobře. Je skvělej materiál na šukání. Blbec si myslí, že ho mám rád. "

Ta slova se zahryzla do mého srdce. Vystoupil jsem spoza zástěny a hodil mu dárek na záda. V očích mě začaly štípat slzy vzteku a bolesti. Obrovská bolest mi vystřelovala ze srdce.

"Já ti věřil. ... "

To bylo všechno co jsem mu řekl než jsem utekl domů.

End of flashback

Ano nebudu ti chybět Minseoku.... byl jsem totiž jen na sex. Na nic víc.

V rukách svírám provaz a uvazuji na něm smyčku. Já tě miluju Minseoku... proč si mi to jen udělal? Upevňuju oprátku na lustr a zkouším pevnost ukotvení.

"Lu!"

Bytem zazní vyplašený hlas. Otočím se a hledím mu do očí. Je v šoku z toho co vidí přímo před sebou.

"Sbohem. "

Šeptnu tiše a dám si smyčku kolem krku. Po tvářích se mi kutálejí slzy. Minseok klesne na kolena a rozbrečí se.

"Nedělej to Lu... Prosím. .. nedělej mi to. Musel jsem ho nějak usadit...."

"Nemůžu ti věřit Seoku.... už nemůžu. .."

Skok... Dvě silné paže, které mě chytí. Ta bolest jak se mi provaz zařízne do krku. Seok mě drží, abych se neudusil. Drží mě a pláče.

"Já tě miluju Lu... Miluju tě. Už od chvíle co jsme spolu byli v kině... Neumírej mi Lu..."

Když mě postavil zpět na stoličku a sundal mi provaz z krku, tak si mě přitáhl do náručí. Hladil mě po vlasech a říkal mi jak moc ho to mrzí. Dárek ode mně otevřel a ten se teď válí na zemi. Tričko s našimi jmény. Nechal jsem mu ho vyrobit...

"Já tě taky miluju Seoku..."

Netuším jestli toho mám litovat nebo ne. Ale Seok mi zachránil život. Paradoxem je, že jsem si ho chtěl vzít právě kvůli němu. Zachránilo mě to, že jsem mu dal svůj rezervní klíč.