Tohle je další povídka, u které si pamatuju, kdy přesně jsem jí psala. Psala jsem jí, když Yesung nastupoval na vojnu. Takže opět rok 2013. Musím se přiznat, že v té době jsem psala buď strašně miloučké povídky, nebo takové, které dokáží rozeřvat i krokodýla. Tahle je momentálně miloučká.
Zadíval se znovu na display mobilu, jestli se mu to náhodou nezdá. Ne, nezdá. Opravdu zase poslal něco na instagram. Opět tam vypadá tak smutně. Povzdechl si a praštil sebou na postel. Ačkoliv se jeho hyung na fotkách usmívá, tak v jeho očích se zračí všechny ty pocity. Nejraději by byl s nimi, na dormu, tím si byl mladší jist.
"Wookie?"
Tichý Kyuhyunův hlas ho vytrhl z přemítání nad tím, proč během volna, kterého má Yesung patrně dost, nenavštívil ještě ani jednou dorm. Sem tam se s nimi sešel v ulicích, ale nikdy po svém vstupu na vojnu nepřekročil práh jejich dormu.
"Hm?"
Přetočil se na břicho, aby se mu Kyuhyun lépe poslouchal.
"Už jsi viděl tu fotku?"
Měl chuť si hodně nahlas povzdechnout, ale neudělal to. Jen kývnul na znamení souhlasu. Všichni vědí, že Yesungův instagram sleduje ze všech nejvíc. A jen proto, aby viděl, jak se hyung má.
"Neumí se moc přetvařovat," špitl tiše.
"Co jsi říkal?"
Kyuhyun na něj vytřeštil oči.
"Ale nic," zamumlal a zabořil hlavu do pokrývky.
Doufal, že Kyuhyun odejde, ale neodešel. Neslyšel jak přišel blíž, ale došlo mu, že ho nenechá jen tak být, když se postel zhoupla pod tíhou dalšího těla.
"Stýská se ti po něm, že?"
Kyuhyun ho začal vískat ve vlasech, tak jak mu to občas dělával Yesung, když si položil hlavu do jeho klína. Pootočil na něj hlavu a jen přikývl, nedokázal ze sebe dostat žádné slovo, hrozilo, že se rozpláče.
"Chybí nám všem, ale neboj se, ty dva roky utečou jako voda a..."
"Nepřipomínej mi kolik času tam má ještě být," vyhrkl.
Kyuhyun se pobaveně zadíval na jeho maličkost a jen si povzdechl. Teď, když má Kyu na krku to své sólo, tak už ani nemá čas se zaobírat Yesungem. A to je špatné, vždyť jsou spolu v podskupině.
"Promiň, už to víckrát neudělám. Večer jdeme do kina. Přidáš se?"
Kyuhyun automaticky přenesl hovor na jiné místo a za to mu byl Wook hodně vděčný. Jenže do kina se mu vůbec nechce. Vlastně, kdyby mohl, tak ani nechodí mezi lidi a sedí doma u instagramu a zkoumá Sungieho fotky.
"Ne, díky, vezměte Teukieho," špitl.
"Dobře..."
Byla to půl hodinka, co dorm opustili všichni členové. Jen Wookie zůstal. Seděl v pokoji u svého laptopu a prohlížel si fotky, kde jsou společně s Yesungiem. V mysli se mu promítaly obrazy a vzpomínky. Vzpomínky na to jak se pošťuchovali, jak se mu Sungie smál, když ho poprvé uviděl namaskovaného pro film Attack on a pin-up boys. Jak poprvé vystupovali jako podskupina....
Jak mu tyhle vzpomínky běhaly hlavou, tak se mu pohled zamlžoval. Slzy se hromadily než s konečnou platností skanuly na jeho líce a pomalu klouzaly po jemné pokožce dolů. Kap. První ze slz dopadla na touchpad. Wookie si otřel oči a setřel slzu z touchpadu. Proč jen mu ty krásné vzpomínky způsobují slzy? Zaslechl cvaknutí vchodových dveří. Někdo z kluků se patrně pro něco vrací, blesklo mu hlavou. Zaklapl laptop a schoulil se do klubíčka, objal si kolena a otřel si další slzy, které se mu spustily z očí.
Yesung se dlouho přemáhal, aby se dávno nerozeběhl do dormu. Chtěl kluky tak moc vidět. A ze všeho nejvíc chtěl vidět Wookieho. Když nedorazil do kina s ostatními, tak mu zatrnulo. Wookie vždycky šel. Bál se o něj. Teuk říkal, že nemá tušení, proč nešel a Kyuhyun taky jen pokrčil rameny. Počkal až film začne a nenápadně se vytratil.
Místo výtahu si vzal schody a vyběhl je celkem rychle. Před dveřmi se zastavil, aby se vydýchal. Zatajil dech a poslouchal, jestli neuslyší hudbu nebo cokoliv, co by nasvědčovalo tomu, že jen Wookie na něčem pracuje, ale spoza dveří šlo jen ticho. Opanoval ho ještě větší strach.
Zaklapl za sebou dveře a zamířil rovnou k pokoji Ryeowooka. Ten, o koho má takový strach, si v leže objímal kolena a z očí se mu draly slzy. Yesungovi se stáhlo hrdlo, když ho takhle viděl.
"Moc se mi stýská, Sungie..." špitl mezi vzlyky chlapec na posteli.
Yesung tiše došel k lůžku a usadil se na jeho okraj. Prsty zabořil do Wookieho jemných vlásků a jemně jimi projížděl. Moc dobře ví, že Wookie má rád, když ho někdo hladí.
"Kyu... ty jsi do kina nešel?"
Wookie se ani nepodíval, kdo u něj je a Yesung si uvědomil, že tím, že se dormu vyhýbal, chlapci ublížil.
"Kyu je v kině, přišel jsem já..." řekl tiše a přitáhl si ho k sobě.
"S-sungie..." Ryeowook doširoka otevřel oči a hleděl mu přímo do tváře.
Patrně Yesunga považoval za výplod své fantazie. Zvedl ruce a pomalu se dotkl Yesungovy tváře. Ten se pod tím dotekem pousmál.
"Moc mě to mrzí, že jsem nepřišel dřív, ale měl jsem spoustu práce," jemně ho vzal za ruku, aby ji položil dolů.
"Viděl jsem ty fotky..."
Zatrnulo mu. Netušil, že Wookie sleduje jeho instagram.
"Sungie... ty se taky trápíš, že tu nejsi s námi..." konstatoval Wook.
Vyřeštil oči. Je pravda, že se mu po klukách stýská. Ale jak to Wookie poznal jen z fotografií na internetu.
"Jak jsi na to přišel?"
"Tvoje oči, všechno mi to řekly..."
Wookie sáhl po laptopu a otevřel instagram, otočil na něj jeho vlastní fotku. Zadíval se na své oči a musel uznat, že má Wookie pravdu. Opravdu má v očích něco jiného než veselí.
"Ano, chybíte mi, ale nesmím se moc potloukat kolem dormu. Jsem přidělený na druhou stranu města a nemám jako Chulie speciální vojnu, abych tu směl být," povzdechl si.
Wookie sklopil oči a začal si nervózně pohrávat s tkaničkami na mikině. Yesung se pousmál, byla to jeho vlastní mikina. Wookie se mu patrně hrabal v pokoji.
"Hyung... slib mi, že se ti nic nestane..." Wookieho oči se k němu zase zvedly.
"Neměj strach," usmál se.
Wookie ale žadonivě upíral své oči dál a nakonec mu ten slib dal. Ale něco ho opravdu zajímalo.
"Wookie, proč jsi vlastně plakal?"
"Protože jsem vzpomínal na chvíle, kdy jsme byly nejšťastnější a hlavně pohromadě," pípl chlapec.
"Taky mi chybí Hannie a Kibum...."
"Ne, já myslel nás dva...." Wookieho tváře lehce zčervenaly a Yesungovi došlo, kam tím mladší míří.
Ne, že by se mu ten směr myšlenek nezamlouval, ale kdyby se něco teď stalo, tak by nezvládl být od Wookieho dál. To, že ho má rád víc než jako kamaráda, si uvědomil v den svého odchodu na vojnu. Slzy Wookieho ho bolely ze všech nejvíc. První dopis od něj ho zahřál u srdce mnohem víc než Leeteukův optimistický dopis plný rad pro přežití. Ale, když dopisy od něj utichly, tak začal mít obavu, že na něj Wookie zapomněl. To se ale rozplynulo v momentě, kdy Chul slavil narozeniny. Wook se na něj krásně usmíval a povídal si s ním. Párkrát se ještě viděli, ale pak zas musel víc pracovat. A Wookie se díky tomu cítí ublíženě.
"Taky mi chybíš Wookie..."
Řekl to co nejněžněji a vtiskl chlapci na čelo lehounký polibek. Wookieho tvář okamžitě zčervenala a zmizela za rukama, které si připlácl k obličeji.
"Už pro mě neplakej, hm? Teď jsem tady, tak co si vytvořit další vzpomínku?"
Wookie se tiskl k Yesungovi a pozvolna usínal v jeho náručí. Povídali si o tom, co se změnilo. Sungie se ho ptal na debuty Kyuhyuna, Zhoumiho a i Taemina. Zajímalo ho jak jim to jde. Wookie vše ochotně vyprávěl a Yesung mu naslouchal. A pak jen leželi vedle sebe a dívali se, s rozpaky, jeden na druhého.
Wookie se bránil dlouho spánku, ale Yesung si ho přitáhl do náručí a přikryl ho. Vždy věděl, kdy má Wookie dost. Ale mladší nechtěl usnout, bál se, že až se probudí, tak Yesung bude zase pryč a tohle byl opět jen výplod jeho bujné, někdy až dětské, fantazie.
Ale v jednom měl Yesung pravdu. Na tenhle den jen tak nezapomene. A to jen díky němu, osobě kterou nade vše miluje.
"Wookie?"
Tichý Kyuhyunův hlas ho vytrhl z přemítání nad tím, proč během volna, kterého má Yesung patrně dost, nenavštívil ještě ani jednou dorm. Sem tam se s nimi sešel v ulicích, ale nikdy po svém vstupu na vojnu nepřekročil práh jejich dormu.
"Hm?"
Přetočil se na břicho, aby se mu Kyuhyun lépe poslouchal.
"Už jsi viděl tu fotku?"
Měl chuť si hodně nahlas povzdechnout, ale neudělal to. Jen kývnul na znamení souhlasu. Všichni vědí, že Yesungův instagram sleduje ze všech nejvíc. A jen proto, aby viděl, jak se hyung má.
"Neumí se moc přetvařovat," špitl tiše.
"Co jsi říkal?"
Kyuhyun na něj vytřeštil oči.
"Ale nic," zamumlal a zabořil hlavu do pokrývky.
Doufal, že Kyuhyun odejde, ale neodešel. Neslyšel jak přišel blíž, ale došlo mu, že ho nenechá jen tak být, když se postel zhoupla pod tíhou dalšího těla.
"Stýská se ti po něm, že?"
Kyuhyun ho začal vískat ve vlasech, tak jak mu to občas dělával Yesung, když si položil hlavu do jeho klína. Pootočil na něj hlavu a jen přikývl, nedokázal ze sebe dostat žádné slovo, hrozilo, že se rozpláče.
"Chybí nám všem, ale neboj se, ty dva roky utečou jako voda a..."
"Nepřipomínej mi kolik času tam má ještě být," vyhrkl.
Kyuhyun se pobaveně zadíval na jeho maličkost a jen si povzdechl. Teď, když má Kyu na krku to své sólo, tak už ani nemá čas se zaobírat Yesungem. A to je špatné, vždyť jsou spolu v podskupině.
"Promiň, už to víckrát neudělám. Večer jdeme do kina. Přidáš se?"
Kyuhyun automaticky přenesl hovor na jiné místo a za to mu byl Wook hodně vděčný. Jenže do kina se mu vůbec nechce. Vlastně, kdyby mohl, tak ani nechodí mezi lidi a sedí doma u instagramu a zkoumá Sungieho fotky.
"Ne, díky, vezměte Teukieho," špitl.
"Dobře..."
**
Byla to půl hodinka, co dorm opustili všichni členové. Jen Wookie zůstal. Seděl v pokoji u svého laptopu a prohlížel si fotky, kde jsou společně s Yesungiem. V mysli se mu promítaly obrazy a vzpomínky. Vzpomínky na to jak se pošťuchovali, jak se mu Sungie smál, když ho poprvé uviděl namaskovaného pro film Attack on a pin-up boys. Jak poprvé vystupovali jako podskupina....
Jak mu tyhle vzpomínky běhaly hlavou, tak se mu pohled zamlžoval. Slzy se hromadily než s konečnou platností skanuly na jeho líce a pomalu klouzaly po jemné pokožce dolů. Kap. První ze slz dopadla na touchpad. Wookie si otřel oči a setřel slzu z touchpadu. Proč jen mu ty krásné vzpomínky způsobují slzy? Zaslechl cvaknutí vchodových dveří. Někdo z kluků se patrně pro něco vrací, blesklo mu hlavou. Zaklapl laptop a schoulil se do klubíčka, objal si kolena a otřel si další slzy, které se mu spustily z očí.
**
Yesung se dlouho přemáhal, aby se dávno nerozeběhl do dormu. Chtěl kluky tak moc vidět. A ze všeho nejvíc chtěl vidět Wookieho. Když nedorazil do kina s ostatními, tak mu zatrnulo. Wookie vždycky šel. Bál se o něj. Teuk říkal, že nemá tušení, proč nešel a Kyuhyun taky jen pokrčil rameny. Počkal až film začne a nenápadně se vytratil.
Místo výtahu si vzal schody a vyběhl je celkem rychle. Před dveřmi se zastavil, aby se vydýchal. Zatajil dech a poslouchal, jestli neuslyší hudbu nebo cokoliv, co by nasvědčovalo tomu, že jen Wookie na něčem pracuje, ale spoza dveří šlo jen ticho. Opanoval ho ještě větší strach.
Zaklapl za sebou dveře a zamířil rovnou k pokoji Ryeowooka. Ten, o koho má takový strach, si v leže objímal kolena a z očí se mu draly slzy. Yesungovi se stáhlo hrdlo, když ho takhle viděl.
"Moc se mi stýská, Sungie..." špitl mezi vzlyky chlapec na posteli.
Yesung tiše došel k lůžku a usadil se na jeho okraj. Prsty zabořil do Wookieho jemných vlásků a jemně jimi projížděl. Moc dobře ví, že Wookie má rád, když ho někdo hladí.
"Kyu... ty jsi do kina nešel?"
Wookie se ani nepodíval, kdo u něj je a Yesung si uvědomil, že tím, že se dormu vyhýbal, chlapci ublížil.
"Kyu je v kině, přišel jsem já..." řekl tiše a přitáhl si ho k sobě.
"S-sungie..." Ryeowook doširoka otevřel oči a hleděl mu přímo do tváře.
Patrně Yesunga považoval za výplod své fantazie. Zvedl ruce a pomalu se dotkl Yesungovy tváře. Ten se pod tím dotekem pousmál.
"Moc mě to mrzí, že jsem nepřišel dřív, ale měl jsem spoustu práce," jemně ho vzal za ruku, aby ji položil dolů.
"Viděl jsem ty fotky..."
Zatrnulo mu. Netušil, že Wookie sleduje jeho instagram.
"Sungie... ty se taky trápíš, že tu nejsi s námi..." konstatoval Wook.
Vyřeštil oči. Je pravda, že se mu po klukách stýská. Ale jak to Wookie poznal jen z fotografií na internetu.
"Jak jsi na to přišel?"
"Tvoje oči, všechno mi to řekly..."
Wookie sáhl po laptopu a otevřel instagram, otočil na něj jeho vlastní fotku. Zadíval se na své oči a musel uznat, že má Wookie pravdu. Opravdu má v očích něco jiného než veselí.
"Ano, chybíte mi, ale nesmím se moc potloukat kolem dormu. Jsem přidělený na druhou stranu města a nemám jako Chulie speciální vojnu, abych tu směl být," povzdechl si.
Wookie sklopil oči a začal si nervózně pohrávat s tkaničkami na mikině. Yesung se pousmál, byla to jeho vlastní mikina. Wookie se mu patrně hrabal v pokoji.
"Hyung... slib mi, že se ti nic nestane..." Wookieho oči se k němu zase zvedly.
"Neměj strach," usmál se.
Wookie ale žadonivě upíral své oči dál a nakonec mu ten slib dal. Ale něco ho opravdu zajímalo.
"Wookie, proč jsi vlastně plakal?"
"Protože jsem vzpomínal na chvíle, kdy jsme byly nejšťastnější a hlavně pohromadě," pípl chlapec.
"Taky mi chybí Hannie a Kibum...."
"Ne, já myslel nás dva...." Wookieho tváře lehce zčervenaly a Yesungovi došlo, kam tím mladší míří.
Ne, že by se mu ten směr myšlenek nezamlouval, ale kdyby se něco teď stalo, tak by nezvládl být od Wookieho dál. To, že ho má rád víc než jako kamaráda, si uvědomil v den svého odchodu na vojnu. Slzy Wookieho ho bolely ze všech nejvíc. První dopis od něj ho zahřál u srdce mnohem víc než Leeteukův optimistický dopis plný rad pro přežití. Ale, když dopisy od něj utichly, tak začal mít obavu, že na něj Wookie zapomněl. To se ale rozplynulo v momentě, kdy Chul slavil narozeniny. Wook se na něj krásně usmíval a povídal si s ním. Párkrát se ještě viděli, ale pak zas musel víc pracovat. A Wookie se díky tomu cítí ublíženě.
"Taky mi chybíš Wookie..."
Řekl to co nejněžněji a vtiskl chlapci na čelo lehounký polibek. Wookieho tvář okamžitě zčervenala a zmizela za rukama, které si připlácl k obličeji.
"Už pro mě neplakej, hm? Teď jsem tady, tak co si vytvořit další vzpomínku?"
**
Wookie se tiskl k Yesungovi a pozvolna usínal v jeho náručí. Povídali si o tom, co se změnilo. Sungie se ho ptal na debuty Kyuhyuna, Zhoumiho a i Taemina. Zajímalo ho jak jim to jde. Wookie vše ochotně vyprávěl a Yesung mu naslouchal. A pak jen leželi vedle sebe a dívali se, s rozpaky, jeden na druhého.
Wookie se bránil dlouho spánku, ale Yesung si ho přitáhl do náručí a přikryl ho. Vždy věděl, kdy má Wookie dost. Ale mladší nechtěl usnout, bál se, že až se probudí, tak Yesung bude zase pryč a tohle byl opět jen výplod jeho bujné, někdy až dětské, fantazie.
Ale v jednom měl Yesung pravdu. Na tenhle den jen tak nezapomene. A to jen díky němu, osobě kterou nade vše miluje.
"Miluji tě, Sungie," zívl a zavrtal hlavu víc do jeho hrudi.
Už pomalu usínal, když zaslechl tichou Sungovu odpověď: "I já tebe, Wookie. Dobrou noc..."
Jeho mysl ale byla už tak otupělá, že nebyl schopen zabránit usnutí. Neslyšel, že přišli kluci, ani to, že mluvili se Sungem o jeho odchodu zpět. Spal sladce s vědomím, že vzpomínky ho vždy budou držet s Yesungiem.
Žádné komentáře:
Okomentovat