Bloody bond

 

Tak tuhle si i pamatuju, kdy jsem jí psala. To jsem zrovna hlídala rodinnému známému syna. Bydleli tehdy na ubytovně a v noci byly slyšet všechny hodiny v domě. Nemohla jsem spát a tak jsem smolila na mobilu tuhle povídku. Lidi, tohle je snad nejlepší věc, kterou jsem vypotila v nočních hodinách.

Tik, tok, tik, tok. Otravný zvuk hodin bušil do jeho podvědomí. Otevřel oči a s povzdechem se posadil. Jak jen mohl rodičům odsouhlasit, že na víkend zůstane na koleji? Všichni jeli domů a prázdnou budovou se rozléhal tikot hodin desetkrát hlasitěji než za plného provozu budovy, Tikot všech hodin se spojil v jedno hlasité a nervy drásající tik, tok. Já se snad zblázním, pomyslel si.

Rozhodně se mu nechtělo už poslouchat ty hodiny Oblékl se a tiše vyklouzl do chodby. Velmi tiše sešel schody a co nejtišeji otevřel dveře ven. Ještě nikdy neměl potřebu noční procházky městem. Bývalo to proto, že o víkendu býval doma a hodiny se mu nesnažily vytikat díru do hlavy.

Po nějaké době chůze si uvědomil, že nejde sám. Tiché kroky byly skryté ve zvucích jeho vlastních kroků. Vlasy na zátylku se mu postavily do pozoru. Co se to děje? Kdy se k němu ten neznámý přidal? Začal přemýšlet, kudy je to na kolej nejrychlejší a samozřejmě ta cesta nevede kolem neznámého. Zatočil do uličky, která by ho měla hodit zpět na ulici nedaleko kolejí, ale než stihl zrealizovat svůj plánovaný úprk jak o život, tak byl neuvěřitelnou silou nahozen na zeď a přimáčknut velice silným, ale poněkud drobným, až vychrtlým tělem.

"Na útěk ani nemysli," hluboký smyslný hlas mu ta slova zašeptal do ucha a ledové prsty odtáhly šátek od krku.

Pocítil vlahý dech kousek pod uchem. Srdce mu bušilo jako nikdy před tím. Nikdy neměl takový strach, jako právě v tenhle okamžik.

"Peněženka je v levé zadní kapse," zasípal, přidušen drtivou silou útočníka.

"Já nechci tvé peníze... Chci to sladké, co ti koluje žilami," ledový prst přejel po jemné pokožce krku.

Dech se mu zadrhl. Probůh, to snad ne... Neexistují... Pak si ale měl chuť nafackovat. Kdyby neexistovali, tak by ho právě jeden z nich nevlisovával do zdi. Než se tok jeho myšlenek dostal zpět k nějakému pevnému bodu, tak mu kůží projely dva ostré špičáky. Zalapal po dechu. Slyšel, jak si ta kreatura lokla a pocítil menší slabost. To má umřít? Další lok. Začal se propadat do temnoty.

**

Zachytil bezvládné tělo. Vydržel dost málo. Ale on není kreatura, Své oběti nezabíjí. Nechává je jít, Jenže tenhle moc daleko nedojde. Sáhl mu do kapsy pro peněženku. Ne, peníze rozhodně nepotřebuje. Kim Jongdae, University of international arts... Student umění. Škola není zas tak daleko. Zůstal patrně přes víkend ve škole. Zadíval se na fotografii chlapce a usmál se. Je krásný... a jeho krev má tak vyjímečnou chuť. Až se mu nechce pít jinou.
Vzal Jongdaeho do náruče a přemístil je před koleje. Šel po Jongdaeho pachu, najít jeho pokoj bylo tak snadné. Uložil jej do postele a překontroloval, co na jeho krku napáchal. Kousnutí nebylo vidět. Patrně už zapůsobily jeho sliny.
University of international arts. Proč by nemohl také začít studovat? Nemusel by lovit, Jongdae by se jako osobní krevní banka dal využít. Přejel pohledem pokoj. Žádná známka po spolubydlícím. Mě už se Jongdae nezbavíš, pomyslel si.

**

Jongdae se probudil druhý den ráno a okamžitě si kontroloval krk. Ani známka po kousanci upírem. Že by to byl jen sen způsobený tím nechutným a nervy drásajícím tikotem? Ovšem modřiny na rukou byly jasným důkazem, že se v noci muselo něco stát. Povzdechl si a zalezl do sprchy.
Zrovna si vařil na kempingovém vařiči rámen, když se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře pokoje. S lžící v ruce šel otevřít. Hleděl na kluka s kufrem v ruce. Ten kluk měl velké tmavé oči a úsměv na tváři, ale jako první ho zaujaly uši, které mírně odstávaly. Vypadal s nimi tak roztomile.

"Ahoj, jsem tvůj spolubydlící, Park Chanyeol."

Ten hlas... Lžíce dopadla na zem. Ten noční útočník je Chanyeol?!! I když měl v očích čirý děs, tak se Chanyeol do pokoje nakvartýroval.

"Měl bys ty nudle sníst, jinak budou hnusné," Chanyeol se pustil do vybalování.

Jongdae sebral ze země lžíci a hodil ji vedle vařiče. Hůlkami vylovil trochu nudlí a pustil se do nich. Během jídla přemýšlel, jestli mu sůl nebo stříbro proti upírům pomůže. Nebo snad česnek?

"Ani jedno. Nad svěcenou vodou ani neuvažuj," Chanyeol patrně umí číst myšlenky.

"Musí ale existovat nějaký způsob..."

"To bych o něm musel vědět. Mimo to... ber to jako obchod. Tvá krev a společnost za mé vzácné upíří přátelství," Chanyeol se neuvěřitelnou rychlostí přemístil za něj a prsty jemně přejel po jeho krku.

"He?"

"Tvá krev... je velmi chutná, speciální a velmi vzácná. Oproti ní chutná každá jiná jako nepovedené tofu," ledové konečky prstů přejížděly po žíle ukryté pod kůží.

"Nechci pít už žádnou jinou, Jongdae."

Čekal při nejmenším další kousanec, ale Chanyeol ho překvapil. Stáhl své ledové prsty a vrátil se k vybalování věcí. Jestli to dobře chápe, tak má být pochodující krevní bankou. Jak dlouho vydrží vysávání?

"Buď v klidu, krmím se jen dvakrát týdně. Nemám v plánu tě vysát."

Čtení myšlenek je taky děsivá věc. S tímhle je úplně snadné dostat se na jakoukoliv školu. Hrozba propadnutí je prakticky nulová. Jenže tady je i praktická část studia. Člověk ... oprava... upír musí mít talent.

"Hraju na kytaru a celkem mi jde rap," Chanyeol si prostě to čtení myšlenek neodpustí.

"Co kdybys přestal odpovídat na něco, co jsem ani nevyslovil?!"

"Rozčilování ti nesluší, Jongdae."

Všechno tohle by se nestalo, kdyby byl v moment útoku doma s rodiči. Chanyeol by měl jinou oběť a vše by bylo jak má být.

**

Chanyeol velmi pozorně poslouchal Jongdaeho myšlenky. Není tak úplně pravda, že by ho napadl bez rozmyslu. Vůně jeho krve ho láká už delší dobu. Začalo to přesněji v den, kdy Jongdaemu při tělesné výchově tekla krev z nosu. Jen procházel okolo budovy, když ta lahodná vůně zaútočila na čichové buňky. Ovšem zas nebyl takový, aby si Jongdaeho pozornost uzurpoval okamžitě. Čekat se vyplatilo. Jeho rodiče mu to, ač neúmyslně, usnadnili. Nahlas to neřekl, Jongdaemu tehle jeho schopnost vadí. Ani se mu nediví.
Zatímco Jongdae dojídal, tak si začal prohlížet jeho věci. Konkrétně sešity. Úhledné písmo, zvýrazněné důležité části. Narazil na sešit s texty. Nebyl označený, tak patrně šlo o Jongdaeho vlastní tvorbu. Nějak úplně vypnul příjem myšlenek a dost se lekl, když mu Jongdae sešit vyrval z ruky.

"Soukromí ti patrně nic neříká," Jongdae sršel zlostí.

"Jen jsem byl zvědavý, nic víc.."

"Nesahej na moje věci a nepřibližuj se. Pochodující krmení nebudu," Jongdae sklidil věci po jídle.

"Nutíš mě ale k násilí," podotkl.

V noci se z něj moc nenapil a má docela hlad. Než se Jongdae stihl vzpamatovat, tak ho tiskl ke dveřím. Tentokráte obličejem k němu. Špičáky se prodloužily. V Jongdaeho očích se mihl strach a mysl doslova řvala o pomoc. Zakousl se do jeho krku.

"Ahn..." bolestivé zalapání po dechu.

Polkl první lok a jeho nitro se zatetelilo slastí. Jongdaeho krev je tak lahodná...

"Nešlo by, abys polykal tišeji?"

Ztuhl. Doposud žádná z jeho obětí neslyšela jek polyká. Slyšel o tom, že lidé, kteří to slyší, jsou velmi nebezpeční. V jakém směru? To neměl ani tucha. Znovu si lokl. Jongdaeho mysl křičela, že to slyší zas.

"Chanyeole..." Jongdae zvedl ruce a zatahal ho za rukávy mikiny.

Chvilku nechápal o co jde, ale pak ucítil vůni okysličené krve. Odtáhl se od jeho krku a sledoval krev tekoucí z nosu. Tak moc rád by ji slízl. Jongdae ztěžka dýchal. Možná z něj neměl pít tak brzy.

"Chan-chanyeole..." Jongdae byl bledý jako smrt.

Pohledem hledal láhev nebo alespoň sklenici s pitím. Našel ji. Bleskurychle pro ni doběhl. Jongdae se svezl podél dveří do sedu a vypadal, že to s ním brzy šlehne.

"Vypij to..." vrazil mu do ruky odzátkovanou láhev.

Pod jeho dohledem doplnil Jongdae tekutiny. Byl na sebe naštvaný, že ho málem vysál. Tahle situace je zvláštní už od začátku. Doposud nepil z jednoho člověka dvakrát.

"Už ze mě nepij..." Jongdae nechal prázdnou láhev dopadnout s tupým dzink na zem.

"Nechce se mi tě poslechnout, ale asi to budu muset udělat. To, že slyšíš, jak piju není normální," chtěl Jongdaemu pomoct na nohy, ale ten jeho nabízenou ruku ignoroval a zvedl se sám.

Sledoval, jak vratkou chůzí jde ke své posteli. Tohle opravdu přehnal. Určitě toho od noci moc nevypil a proto tak dopadl. Zařekl se, že zkusí být bez krve.

**

Se začátkem nového týdne školy si přestal dělat starosti s tou pijavicí, která s ním má pokoj. Snažil se dát dohromady projekt. Semestrová práce. Přemýšlel nad skupinovou performance. U zkoušek totiž nebývá jen zastoupení školy. Jenže... jakou performance? Čistě vokálová? Kombinovaná a nebo performance obsahující jak vokály, rap, tak tanečníky? Neměl tucha co vybrat.

"Hyung!"

Kolem krku se mu omotaly paže Jong-Ina z nižšího ročníku.

"Jong-In-ah, snažíš se mě uškrtit?"

Zeptal se s výbuchem smíchu. Chlapec ho pustil a lípl mu pusu na tvář.

"To bych si nedovolil. Jů, ty uvažuješ nad skupinou?!"

"Um," přikývl. "Jen nevím, jestli baladu a nebo něco chytlavějšího."

"A můžu ti poradit?"

Jong-Inovi se blýsklo v očích. Neviděl důvod, proč mladšímu říct ne.

"Nó?"

"Baladu pusť z hlavy. Chci být v tom projektu taky."

"Ya! Kdo říkal, že budu rekrutovat nižší ročníky?"

"Hyung..." mladší nasadil psí oči.

"Fajn... To rovnou sežeň celou naši skvadru, jen nám chybí jeden raper."

"S tím bych mohl pomoct," pijavice osobně.

"Kdo to je?"

Jong-In těkal pohledem mezi Jongdaem a Chanyeolem, dožadoval se vysvětlení.

"To je Chanyeol. Jsme spolubydlící," zamručel.

"Trochu víc nadšení, Jongdae," Chanyeol se usmál na Jong-Ina a Jongdae doslova viděl, jak snifá vůni krve.

Nenápadně kopl Chanyeola do holeně. V očích vraždu. Chanyeol se jen uculil. Nedovolí mu na Jong-Ina sáhnout. Ten naštěstí odběhl.

"Klid... jeho krev smrdí jako přístav," ohrnul nos Chanyeol.

"To bude tím, že je z Busanu..." odvětil mu suše.

"Ah, to vysvětluje tu pleť.."

**

Jongdae nemá v úmyslu jej do projektu zařadit. Bojí se, že by začal žužlat krky i jeho přátelům, což nehrozí. Jejich krev je odporná. Vlastně krev všech okolo je odporná a nechutná. Jen ta Jongdaeho... ta jej neustále láká, ale odolává tomu. Jongdae je zvláštní. Instinkty mu říkají užívej si krve a rozum, drž se od jeho krve dál. Ale je pozdě. Už ji okusil a žádnou jinou už nechce.
Začal Jongdaeho sledovat v hodinách. Byl tichý a velice učenlivý. Ta parta kolem něj si ho váží díky nápadům a jeho hlasu. Tomu nerozuměl. Co je zvláštní na jeho hlase? V hodině zpěvu na to dostal odpověď.

"Kim Jongdae, Byun Baekhyun a Do Kyungsoo."

Sledoval jak se ti tři staví před ostatní. Začal se zpěvem Kyungsoo. Po chvilce se k němu přidal i Baekhyun. A pak Chanyeolovi poklesla brada. Jongdaeho vokál přeřval oba vokály jeho přátel a zároveň je doplňoval. Bylo mu fuk o čem zpívaná balada je. Jediné, co vnímal byl ten hlas a vůně krve. Moment... krve?!
Jongdae opět krvácel z nosu. Baekhyun mu podal kapesník a Kyungsoo se otočil k profesorce s tichým: "Je špatný tlak."

"Chanyeole, odveďte svého spolubydlícího na ošetřovnu," profesorka ho neomylně vyvolala, ne že by si k tomu upířími triky nedopomohl.

Jongdae s ním nemluvil. Ani se nedivil proč. Ale nevedl ho k ošetřovně. Vzal ho do prázdné učebny.

"Chanyeole..." Jongdae couvl.

"Klid, nemám hlad. Chci ti jen pomoct od problémů," kousl se do vlastního zápěstí.

"Na... Napij se..."

Jongdae zíral na kapky temné krve a pak jen zavrtěl hlavou. Zavrčel a přirazil Jongdaeho ke zdi. Přitiskl mu zápěstí ke rtům a donutil ho polknout alespoň tu jednu krůpěj krve.

"Jsi normální?!"

Jongdae doběhl k umyvadlu a začal si vyplachovat pusu.

"Ano, jsem. Už by ti tlak neměl dělat problém," ranka na zápěstí se bez jizvičky zacelila.

"Počkej, to jako fakt?!"

"Jo. Něco jsem pro tebe udělat musel," pokrčil rameny.

"Co za to chceš?"

Ach, chytrý. Nic není zadarmo. Ale teď předmětem vyjednávání není krev.

"Místo rapera v tvé skupině."

Jongdaemu z něj poklesla brada. Patrně čekal... co to plácá.... čekal, že ho požádá o vykradení krevní banky. Má to vůbec cenu? Nedokázal by pozřít jinou krev.

"J-jenom to?"

Proč si zase myslí, že má hlad a jen to zakecává? Nebude to tím, že jsi mu už dvakrát proti jeho vůli okusoval krk?

"Um," přikývl.

"Tak fajn..."

Na Jongdaeho slovo se mohl s klidem spolehnout. Ví moc dobře, že si oddechl, že v tom nefiguruje jeho krev. Jenže... nastává tu jeden problém. Nedokáže pozřít jinou krev než tu Jongdaeho. Pokud se nezraní, tak bez krve zvládne být celé měsíce. Ale pak... pak zemře.

**

Měsíce tréninků utíkaly a on si všímal, že se Chanyeol snaží socializovat. Nečichal vůni krve, a opravdu se jim snažil pomáhat v projektu. Na pokoji si dělal v klidu úkoly, ani jednou ho nepožádal o krev. Patrně chodí lovit.
Často ho v noci nachytal, jak strnule sedí u okna. Když si Chanyeol uvědomil jeho pohled, tak si jen povzdechl a zalezl do postele. Když se snažil zjistit, co se děje, byl odbyt tím, že by tomu stejně nerozuměl.
A pak se to stalo. Na tréninku. Chanyeol omdlel. Klukům nakecal, že do noci dělal na nějakém textu a vzal ho na pokoj. Ačkoliv je Chanyeol upír, tak mu na čele perlil pot. Je nemocný... Věděl, co mu zaručeně pomůže.
Vykradl se ven z pokoje a šinul si to na ošetřovnu. Moc dobře věděl, že v tuhle dobu je ošetřovna prázdná. Z chladícího boxu vzal pytlík krve a schoval jej pod mikinu.
Se zděšením sledoval, jak Chanyeol zvrací právě pozřenou krev. Něco je špatně. Tohle se přeci nemá dít.

"Jongdae..." Chanyeol otevřel znaveně oči.

"Hm?"

"Asi se nedožiju zkoušek..." šeptl slabým hlasem.

"P-proč?"

Nechápal to. Do teď byl Chanyeol v pořádku. Vypil snad špatnou krev?

"Jsem bez krve už moc dlouho..."

Vytřeštil oči. Chanyeol za celou tu dobu nevypil ani deci krve?! To jsou skoro tři měsíce, co z něj naposledy pil.

"Teď jsem ti donesl krev.."namítl.

"Moje tělo odmítá krev, která nepatří... nepatří tobě. A já ti slíbil, že z tebe pít nebudu," na okamžik se Chanyeolovy oči zavřely.

"Proč jsi nic neřekl?!"

Vyděšeně na bledého Chanyeola zíral. On umírá a jen kvůli němu.

"Ty za to nemůžeš, Jongdae... Můžu si za to sám. Měl jsem poznat, že s tvou krví je něco v nepořádku..." dvě tmavé studnice se na něj zaměřily.

"V nepořádku?"

"Nikdy nepiju z jednoho člověka dvakrát, ale u tebe jsem si nemohl pomoct. A to se mi nevyplatilo. Co to děláš.."

Ztuhl. Právě teď Chanyeol neslyšel jeho myšlenky. Řízl se do dlaně nožem na dopisy.

"Umřít tě nenechám. Stačilo mi říct," vyčetl mu, než přiložil krvácející ruku k jeho rtům.

Opět slyšel každé Chanyeolovo polknutí. Na vlastní oči viděl, jak mu mizí bledost z tváří. Začalo se mu chtít spát. V ten moment se Chanyeol přestal napájet.

"J-jongdae...."

Slabě se při zaznění svého jména usmál a spadl na zem.

**

Ne, to ne... Nemohl ho vysát... Položil ho do své vlastní postele. Přiložil mu dlaň k hrudi. Srdce tepe. Ale je tak bledý.

"Ach bože..." zamudroval.

Musí ho zavodnit. Bleskurychle odběhl na ošetřovnu, kde vzal zavodňovací a glukózový roztok v pytlíku a také jehlu s hadičkou. Velice snadno nabodl Jongdaemu správnou žílu a pytlík zavěsil na lampu.

"Promiň... byl jsem tak dlouho..." hlas se mu zlomil.

Důvod, proč se omlouvá je, že pro něj už delší dobu Jongdae není jen pouhé jídlo. Zamiloval se.. Jak s ním trávil víc a víc času, tak se to prostě stalo. Dokonce už pochopil, proč jeho tělo začalo odmítat jinou krev i to, proč Jongdae slyší, když pije jeho krev. Jsou si souzeni. Krevní pouto je jedno z nejsilnějších.

"Chanyeole.."

Jongdaeho hlas ho probral z polospánku. Narovnal se a protřel si oči.

"Díky bohu... moje krev pomohla..." úlevný úsměv na Jongdaeho tváři jen potvrdil jeho domněnku.

"Ale málem jsem tě zabil..." nikdy ještě neplakal, ale teď k tomu nemá daleko.

"Jsem v pořádku," namítl Jongdae.

"Kdybych pil déle, tak...." první slza skanula po líci.

"Channy, ty... ty pláčeš..." Jongdae užasl.

"Málem jsem tě zabil... zabil jsem málem člověka, na kterém mi záleží víc než na mě samotném. Jasně, že pláču..." stavidla povolila a horké slzy skrápěly Chanyeolovu tvář.

"Tobě na mně záleží?"

"A-ano," fňukl.

"Channy..." Jongdae ho konejšivě vzal za ruku a usmál se.

Jeho myšlenky byly strašně zmatené, ale i tak pochopil, že i Jongdaemu na něm záleží. Sice ne tak moc, jako jemu na něm, ale začátek je to dobrý.

"Slibuju, že už nebudu tolik pít..." špitl.

"Tu krev potřebuješ," namítl Jongdae.

"Ty ji potřebuješ mnohem víc."

"Ale podělit se snad můžu, ne?"

To má pravdu... Ovšem... On by se měl naučit znovu sebekontrole, kterou ztratil v momentě, kdy přestal přijímat krev. To málem Jongdaeho stálo život.

**

Bylo den po zkoušce a Jongdae strachy bez sebe přecházel po pokoji. Chanyeol včera večer odešel a ještě se nevrátil. Co když ho něco zranilo a on umírá, protože bez jeho krve se rychle neuzdraví. Polkl. Channy, kde jsi... V očích mu stály slzy.

"Jongdae... přece bys neplakal," dvě studené ruce ho objaly.

"Channy..." úlevně si oddechl.

"Byl jsem si vypořádat pár věcí, už neodejdu, neboj," polibek na krk ho rozechvěl.

Měl by mu to říct. Měl by mu říct, že ho má rád mnohem víc, než si doposud připouštěl.

"To já už ale vím, tvoje krev mi to prozradila," zasmál se Chanyeol.

"To není fér, všechno to na mě napráská vlastní mysl a krev..." nafoukl tváře.

"Ale jestli mi to chceš tak moc říct, tak ti v tom rozhodně bránit nebudu."

Otočil se k Channymu čelem a zadíval se mu do očí.

"Miluju tě, ty moje pijavice."