Naopak na tuhle povídku si vzpomínám. Tehdy trendovalo mezi fanfic blogy psát na barvy. Na mě tehdy vyšla modrá a já si vybrala napsání povídky na Super Junior, protože prostě je modrá barvou jejich fandomu (safírově modrá, abych byla přesná). No a HanChul se tak hezky nabídlo. Samozřejmě jsem si vymyslela průběh loučení s Hangengem. Většinou se členové jen stáhnou z programu a vydá se prohlášení entertainment společnosti.
Modrá. Všude, kam moje oko dohlédne je modrá barva. Oceán modré, vidím jak se vlní, jak poblikává a z toho oceánu je slyšet nadšený vískot a povzbuzování. Usmívám se, stejně jako moji kolegové, ale moje oči patří ne tomu modrému oceánu, ale tobě. Máš právě sólo. Je to poprvé, co tě slyším zpívat celou píseň. Je to krásná změna. Máš nádherný hlas. Něco mezi hlubokým a vysokým, zpíváš v čínštině. Ve svém rodném jazyce. Nerozumím slovům, ale i tak mě píseň zasáhne do hloubi srdce. Něco mi říká, že tahle píseň je něčím smutná. Ale čím? Proč mi přijde, že se něco děje. Proč má Siwon v očích slzy a Kyuhyun klopí hlavu?
Flashback
Hankyung se posledních několik dní vyhýbá nejen mně, ale celé skupině. Jako bychom měli mor. U večeře to omlouvá tím, že dopilovává své sólo, ale podle kradmých pohledů členů eMka soudím, že je v tom ještě něco jiného. Leeteuk taky nevypadá moc dobře, je ustaraný a snaží se to na sobě nenechat znát. Kangin hází po Hanniem kradmé pohledy, které jsou spíše zvědavé. Kibum se přehrabuje zamyšleně v jídle. Něco mi říká, že kluci něco ví, ale já nevím nic.
Proč jsou reakce všech z písně tak uplakané? Nevím. Proč i Hankyungovi stékají po tvářích slzy? Proč fanynky najednou mlčí. Krom jeho hlasu v hale není nic slyšet.
"Co se děje?"
Špitnu k Sungminovi, který protáčí mezi prsty mikrofon a tváří se jako na funuse.
"Tohle je poslední koncert, kdy je tu s námi Han, odchází..." šeptne.
Ztuhnu a do očí se mi automaticky natlačí slzy. Proč jsi mi nic neřekl? Kluci patrně čekali, že mi to řekneš sám, když vědí o tom, jak moc spolu trávíme čas.
Flashback
Vzpomínám si, že jsem nebyl zrovna nadšený, když jsi po trainee programu začal okupovat můj pokoj. Chtěl jsem mít pokoj jen pro sebe. Dělal jsem ti chvilku naschvály, ale když jsem viděl s jakým klidem je bereš, tak jsem začal pátrat, čím to je. Objevil jsem, že chodíš na kung-fu. Netušil jsem, že krom tvého baletního umu ovládáš i bojové umění. A jak šel čas, tak jsem si začal všímat, že máš své dobré i špatné dny. Vždy jsi se ale usmíval a dělal, že je vše okay. Ale nebylo. Slyšel jsem tě v noci plakat. Když to bylo už po několikáté, tak jsem to nevydržel, vstal jsem a vlezl si k tobě. Objal jsem tě a ty jsi udělal něco, co jsem ti nikdy nevyčetl, protože jsem po tom toužil sám. Přivlastnil sis mé rty v polibku. Zamilovali jsme se do sebe.
Hannie, proč jsi mi nic neřekl? Proč? A co naše láska? Chceš ji ukončit stejně jako působení ve skupině? Proč vlastně odcházíš? Sleduji, jak zpíváš poslední verše a moje slzy přetečou. Nemám sílu čekat, až dojdeš k nám. Doběhnu k tobě a obejmu tě.
"Chulie..." zmateně mě objímáš.
"Proč jsi mi to neřekl, že odcházíš, proč to vědí všichni a já ne?"
Naštěstí jsou mikrofony vypnuté a fanynky jen nadšeně piští, protože to považují za jeden z fanservisů. Kdyby jen ty husičky tušily, co se ve skutečnosti děje.
"Myslel jsem, že... že ti to řekli," zamumlal.
"Neřekli mi nic... Hannie..." polkl jsem další slzy a políbil ho na tvář.
Ještě naposledy dám šanci těm šíleným holkám vidět fanservisový pár HanChul. A patrně je to i poslední polibek, který si vyměníme jako pár.
Flashback
Natáčení společného filmu jsem si užíval. Mezi scénami jsme společně chodili na kafe a drbali co se dalo. Na druhou stranu jsme se i lehce báli, protože Teuk byl na operaci a Kyuhyun měl namále. Ta blbá autonehoda nás málem zničila, ale nestalo se tak. Kyuhyunův otec se postaral o to, aby jeho drahý syn mohl dál zpívat a to byl před tou nehodou proti tomu. Kdo mohl tušit, že nás pak opustíš?
Oznámení fanouškům nás stojí poslední síly. Slyšíme vzlyky fanynek a přání štěstí Hanniemu. Všichni brečíme a sledujeme jak postupně zhasínají světélka lighsticků. Najednou v tom poli černoty svítí jen znak pro mír. Naposledy všech třináct provedeme pozdrav Super Junior a odebereme se do zákulisí. Příště nás na stage už bude jen dvanáct.
Žádné komentáře:
Okomentovat