To, že to mezi nimi v dormu neklape už věděl dlouho, ale rozhodně nečekal podraz. Nečekal, že ho kluci nechají samotného v dormu. Od U-Knowa tohle opravdu nečekal.
Seděl sklesle na židli v kuchyni a v dlaních svíral hrnek s kávou. Už dávno umyl nádobí a celkově poklidil v celém bytě, dokonce i vařil. Ten den si ani vaření neužíval jako jindy. Ta prázdnota bytu ho strašně děsila. Po zádech mu přecházel mráz a cítil kolem sebe chlad. A k tomu venku začalo i pršet.
Dopil teplý nápoj a přemýstil se do obývacího pokoje. Svůj blok na psaní písní nechal bez povšimnutí. Zahalil se do šedivé flísové deky a usadil se na pohovku. Neměl sílu zapnout alespoň televizi, která by mu ulehčila od tíživého ticha. Jen seděl a strnule hleděl před sebe. Před očima se mu míhla včerejší hádka.
Flashback
"..mám to naplánované už od minulého týdne. Kvůli němu nic měnit nebudu!"
Ta bodavá slova od Junsua strašně bolela. Při Trainee spolu táhli za jeden provaz a teď... Chápal, že Yoochun má natáčení a Changmin jede za rodinou, ale nechápal, proč Junsu a Yunho nechtějí zůstat s ním. Co jim udělal?
"Ale notak Junsu..."Yunho se ho snažil přemluvit.
"Proč tu s ním nezůstaneš ty?! Proč já? Ty jsi sakra leader!!"
Snažil se udělat neviditelným. Kvůli němu se hádají. A jen proto, že nechce být doma sám. Je tedy sobec? Bojí se prázdnoty... přiznat jim to? Ani omylem.
"Sakra Junsu já mám důležitější věci na práci než být v bytě!"
"DOST SAKRA!"
Už to nevydržel. Všechny oči se na něj upřely. Ještě se nestalo, že by zvýšil hlas.
"Pokud vám za to nestojím, tak mě tu nechte... "pronesl to mrazivě a odkráčel do pokoje.
Nechali ho tu samotného. Na kanape vyskočila kočka a začala se k němu lísat. Dostal ji od fanoušků před rokem. Byla nádherně bílá a měkoučká. Ale ani ona nedokázala zaplnit tu prázdnotu. Jemně ji začal hladit a do očí se mu vkrádaly slzy. Zítra má narozeniny... jak je oslaví? Nijak... nemá to cenu.
***
Všechny ty plány mimo dorm byly až na Yoochuna vymyšlené. Yunho potřeboval s kluky prodiskutovat, co dát Jaemu k narozeninám. Ti ale stejně jako on byli zaražení tím, jak na ně Jaejoong křičel. Seděli naproti sobě v kavárně a mlčeli.
"Tak napadá vás něco?"
Nakonec promluvil. Nevěděl co Jaemu dát. Vše má. Ale proč má pocit, že tomu krásnému stvoření, co patrně teď sedí v dormu nad nějakou písní, něco chybí? Neunikla mu ta bolest v Jaeho očích, když se hádali i slzy, když mrazivě pronášel ta slova.
"Yunho... myslím, že jen chce abychom byli s ním... nic víc."
Changmin hleděl upřeně do svého šálku cappuccina. Že by se cítil tak osamělý? Proč nejde za někým z Trainee programu?
"Taky si myslím. Yoochun se už i dohodl, že natáčení zítra nebude. Jae není na samotu stavěný. Vždyť víš jak jsem s ním byl nerozlučný o Trainee programu... Teď na něj nemám moc čas. A už moc často na jeho tváři nevidím upřímný úsměv. Je to od doby co jsme začali jako skupina,"Junsu k němu zvedl oči.
"Ale proč se neozve někomu z Trainee programu?"
"Protože mají hodně práce. Yunho co pak jsi slepý? Jaejoong se uzavírá do sebe. Díval ses někdy do jeho bloku? Samá písnička o nenaplněné lásce a smrti. Nic šťastného. Vsadím se, že sedí na pohovce zabalený do flísovky a strnule hledí před sebe. Ani ta kočka co dostal loni mu nepomáhá,"Changmin si povzdechl.
"Jo to je celý Jae... určitě nejen uklidil celý dorm, navařil na dva dny dopředu, ale taky přemýšlí o věcech, které děsí nás všechny. Já myslím, že i brečí. Na Trainee bylo období, kdy jsme nesměli k rodičům domů, aby nás odnaučili závislosti na nich. Vypadal v pohodě, ale já ho v noci slyšel..."Junsu sevřel svůj nápoj mezi dlaněmi a sklopil hlavu.
"Pojedu do dormu. Vám dvěma radím, abyste se někde do večera zašili a pak se jen objevili, jako že jste zpět."
"YES SIR!"
Všichni tři vyprskli smíchy.
Když dorazil domů, tak opravdu viděl Jaejoonga v obýváku. Byl zabalený do flísové deky a zhroucený. Obešel pohovku, aby zjistil proč. Cesty po slzách byly na jeho spícím obličeji stále patrné. V klíně měl stočenou kočku a prsty pravé ruky zabořené do bílého hebkého kožíšku. Pohled mu sklouzl k bloku. Dnes do něj Jae nepsal, bylo mu to jasné. Opatrně ho vzal do ruky a rozevřel na náhodné stránce. Ztuhl. Slova, která četl mu tak nějak připomínaly momenty na stage. Letmé pohledy, které si vyměňovali. Dotyky v rámci fanservisu. Že by Jae někoho z nich bezmezně miloval?
Zhoupnutí kanape ho probralo. Unaveně otevřel oči a stočil je směrem k pohybu. Yunho držel v ruce jeho blok a ve tváři vepsaný šok. A vida, takže nebydlí s pitomcema jak si myslel. Ach Yunho, kdybys jen věděl o kom ty písně jsou...
"Shine in your eyes dangsin-eul salang haeyo, but I know ulineun hamkke hal su eobsda ...."
"Jae!"
"Tak ses vrátil dřív, abych třeba náhodou něco nerozbil?"
Hořkost zakrýt nedokázal. Stále měl v hlavě tu hádku, ty pocity jím stále lomcovali tak intenzivně.
"Přestaň tak mluvit a vysyp mi o kom z nás ty písničky jsou,"Yunho sešit zvedl a položil na stůl.
Mlčel. Čistě proto, že nechtěl aby to věděl. Nechtěl, aby se k němu choval jako kdyby byl kus hadru a jen proto, že se mu líbí muži. Nechtěl, aby se mu Yunho vyhýbal.. nechtěl aby se mu srdce rozlomilo na dvě poloviny. Nechtěl se zklamat ještě víc.
"Jae... proč mi to nechceš říct?"
Sklopil hlavu a skousl si ret, aby se nerozplakal přímo před ním. I když pochyboval, že si leader nevšiml mokrých cestiček na jeho tváři.
"Jae podívej se na mě a řekni mi důvod,"Yunho mu zvedl bradu.
Byl nucen se mu podívat do očí, ale přes slzy neviděl. Dusil v sobě vzlyky.
"Protože.. protože nechci.. aby sis o mě myslel, že jsem... jsem špína,"dostal ze sebe s velkým sebezapřením.
"Proč bych si to měl myslet?"
"Protože.. protože...jsou o tobě,"hlesl.
Ticho. Tíživé ticho narušované jen tikotem hodin a vzlyky Jaejoonga. Bylo mu jasné, že Yunho s ním nebude chtít nic mít. Prudce vstal a zamířil do svého pokoje. Zamkl se a svezl se podél dveří na zem. Proč jen mu to řekl? Proč?
Když dorazil domů, tak opravdu viděl Jaejoonga v obýváku. Byl zabalený do flísové deky a zhroucený. Obešel pohovku, aby zjistil proč. Cesty po slzách byly na jeho spícím obličeji stále patrné. V klíně měl stočenou kočku a prsty pravé ruky zabořené do bílého hebkého kožíšku. Pohled mu sklouzl k bloku. Dnes do něj Jae nepsal, bylo mu to jasné. Opatrně ho vzal do ruky a rozevřel na náhodné stránce. Ztuhl. Slova, která četl mu tak nějak připomínaly momenty na stage. Letmé pohledy, které si vyměňovali. Dotyky v rámci fanservisu. Že by Jae někoho z nich bezmezně miloval?
***
Zhoupnutí kanape ho probralo. Unaveně otevřel oči a stočil je směrem k pohybu. Yunho držel v ruce jeho blok a ve tváři vepsaný šok. A vida, takže nebydlí s pitomcema jak si myslel. Ach Yunho, kdybys jen věděl o kom ty písně jsou...
"Shine in your eyes dangsin-eul salang haeyo, but I know ulineun hamkke hal su eobsda ...."
"Jae!"
"Tak ses vrátil dřív, abych třeba náhodou něco nerozbil?"
Hořkost zakrýt nedokázal. Stále měl v hlavě tu hádku, ty pocity jím stále lomcovali tak intenzivně.
"Přestaň tak mluvit a vysyp mi o kom z nás ty písničky jsou,"Yunho sešit zvedl a položil na stůl.
Mlčel. Čistě proto, že nechtěl aby to věděl. Nechtěl, aby se k němu choval jako kdyby byl kus hadru a jen proto, že se mu líbí muži. Nechtěl, aby se mu Yunho vyhýbal.. nechtěl aby se mu srdce rozlomilo na dvě poloviny. Nechtěl se zklamat ještě víc.
"Jae... proč mi to nechceš říct?"
Sklopil hlavu a skousl si ret, aby se nerozplakal přímo před ním. I když pochyboval, že si leader nevšiml mokrých cestiček na jeho tváři.
"Jae podívej se na mě a řekni mi důvod,"Yunho mu zvedl bradu.
Byl nucen se mu podívat do očí, ale přes slzy neviděl. Dusil v sobě vzlyky.
"Protože.. protože nechci.. aby sis o mě myslel, že jsem... jsem špína,"dostal ze sebe s velkým sebezapřením.
"Proč bych si to měl myslet?"
"Protože.. protože...jsou o tobě,"hlesl.
Ticho. Tíživé ticho narušované jen tikotem hodin a vzlyky Jaejoonga. Bylo mu jasné, že Yunho s ním nebude chtít nic mít. Prudce vstal a zamířil do svého pokoje. Zamkl se a svezl se podél dveří na zem. Proč jen mu to řekl? Proč?
***
Po jeho přiznání ztuhl. Jaejoong ho má rád jinak? Vždycky věděl, že tomu tak je, že ho má ta nádherná bytost ráda jiným způsobem, ale nikdy nedoufal, že by šlo o tohle. Když cvakl zámek dveří, tak se probral z šoku. Jaejoong už na pohovce nebyl a jeho kočka se marně snažila proškrábat dveřmi do jeho pokoje.
"Jae otevři,"mluvil tiše, věděl, že Jae je za dveřmi a stále pláče.
"Proč? Abys mi mohl z očí do očí říct, jak moc chceš, abych vypadl?"
"Jae nebudu tě za to soudit. Jen jsi mě překvapil.. nic víc. O Changminovi s Junsuem tohle vím, ale i ty?"
"Mwo?"
"Ty sis toho nevšiml viď. Changmin a Junsu spolu chodí už tři měsíce."
Chvilku to trvalo než Jae odemkl a pustil ho dovnitř. Sotva to udělal, tak tam vpadl a objal ho.
"Yunho co to..."zamručel Jae zmateně.
"Shine in your eyes eoneu naega salanghaneun as you,"broukl mu tiše do ucha.
Cítil jak se Jae odtahuje a podíval se mu do pláčem zarudlých očí.
"Proč si mi to neřekl už dřív?"Nakrčil nosík.
"Protože jsem nevěděl jestli jsi taky na kluky nebo ne,"povzdechl si.
"Yunho... jediné co chci k narozeninám je..:"začal.
"Abychom tu byli všichni spolu?"
Jae přikývl. Naklonil se k němu a políbil ho na čelo, čistě proto, že si na polibek ještě netroufal.
"A taky.. abys za mnou večer přišel.."šeptl Jae tiše.
"Pročpak?"
"Myslel jsem, že víš..."
"Však ano.. jen zkouším tvou trpělivost."
"Yunho..."
"Ano?"
"Políbíš mě prosím?"
"Když tak hezky prosíš..."
Poprvé mimo pódium spojili rty v náruživém polibku slibujícím lásku na věky. To ale ani jeden z nich ještě netušil, že Jae odejde od SM kvůli tomu, že nesmí dávat písně, které složil on sám, na album skupiny. Ale to už je jiný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat