What?

 

Konec toto, absolutně nemám tušení, na koho jsem to psala. Žádná jména, žádná nápověda. Google mi tady taky nepomůže. Asi to bude jedna z těch povídek, kam si můžete dosadit jakoukoliv skupinu. Myslím, že by to mělo svým způsobem sedět na naprosto všechny.

Chlad. První věc, kterou pocítil po několika minutách proseděných v pokoji. Okno bylo zavřené, ale i tak se jeho tělo třáslo zimnicí. Ani deka, kterou si kolem sebe obtočil mu nepomohla. Cítil husí kůži. Chloupky na těle mu stojí v pozoru. A navrch toho všeho mu začínají drkotat zuby. Kap, kap, kap. Dešťové kapky dopadají na okenní tabulku. Třas zesílí.
Takhle na déšť reaguje jen v sychravém podzimu. Cukne sebou, když uslyší otevírání dveří. V nich se objeví jeho hyung, v ruce hrnek s teplým čajem. On vždy ví, co potřebuje. Od hřejivého objetí až po tabulku čokolády. Vždy se objeví v tu správnou dobu.

"Vypij to, zahřeje tě to."

Odporovat hyungovi nemá cenu. Vezme hrnek do svých prokřehlých rukou a upije horké tekutiny. Přísahal by, že slyšel zasyčení, jak tekutina protekla jeho hrdlem do žaludku. Ale trochu ho zahřála. To měl hyung pravdu.

"Je to lepší?"

Zmůže se jen na přikývnutí. Dopije zbytek a položí hrnek na noční stolek. Hyung zvedne obočí. Patrně čekal, že mu hrnek vrátí, aby ho odnesl.

"Hyung..."

Špitne to tak tiše a vztáhne k němu ruce. Jako malé dítě toužící po objetí. Hyungovy rty se zvlní v úsměv a on klesne k němu na matraci. Dvě hřejivé ruce si ho přivinou k sobě, aby ho zahřály.

"Možná jsme ti měli dát pokoj na jižní straně..."hyung ho lehce hladí po zádech.

Vrtí hlavou. Stejně by tohle bylo stejné. Za tohle může počasí a ne to, že je pokoj na severozápadě.

"Hyung... proč je zima jen mně?"

Vždycky si tuhle otázku pokládal, ale nikdy ji nevyslovil nahlas. Až dnes...

"Někdo ti schází a proto ti je tak chladno."

Možná má hyung pravdu... Má všechno, kromě citů od někoho projevených. Všechny v dormu hřeje láska, jen jeho ne. Ano... bude to tímhle.

"Asi máš pravdu..."

Schoulí se v náruči hyunga a nosem nasaje jeho typickou vůni. Vůni, která ho prvních několik měsíců po debutu uklidňovala. Tak mu chybí ty večery, co se choulil u hyunga a nechal se hladit ve vlasech.

"Co se zas vrátit do časů těsně po debutu?"

Snad hyung neumí číst myšlenky! Upře na něj oči a přikývne. Hyung se zářivě usměje a přivine si ho k sobě těsněji.

"Dnes budu spát tady,"oznámí mu.

Je pozdě v noci. Oba chlapci se k sobě tisknou. Mladší z nich vypadá, že už spí. Starší s jemným úsměvem pozoruje jeho tvář. Odhrne mu z obličeje vlasy a sjede lehce prsty po jeho tváři. Nepostřehne, že se mladšímu zachvěly řasy.

"Kdybys jen věděl..."špitne starší a lehce se svými rty dotkne rtů mladšího.

Mladší tiše vydechne a pootevře rty. Starší se jen usměje. Patrně má krásné sny. A kazit mu je? Ne, ne. Odtáhne se a povzdechne si.

"Hyung..."

Málem vyletí z postele, když mladší promluví a otevře oči. Adrenalin mu proudí krví třikrát rychleji. On... on byl celou dobu vzhůru...

"Jen spi..."šeptl.

"Hyung... asi jsi mi chyběl jen ty..."