Tajné služby

 

Hahahahaha. Vzpomínáte, jak jsem měla kdysi rozdělanou sériovku Agents? Tohle byla trigger povídka, která to způsobila. Do dneška ani nemám tucha, jak mě tahle konkrétní povídka napadla, ale každopádně z ní mělo vzejít něco většího, což se ve výsledku skoro stalo. Pokud vím Agents jsem taky nedokončila. Plus jsem zjistila, že mi tu chybí Chen.... V rámci příběhu v Agents to mělo být vysvětlené, ale hah už ani nevím, jak jsem to chtěla vysvětlit.

Není nic horšího než, když celý život žijete v domě s někým, kdo podle všeho ani není váš bratr. Že není můj bratr jsem zjistila opravdu náhodou. Po smrti rodičů se o mě měl postarat, ale místo toho mizel a kolikrát mi ani neřekl kam. Nechápala jsem to a pak si k nám domů začal vodit zvláštní lidi. Říkal mi tedy, abych se do tohohle nepletla a zůstala v pokoji. Ale dětská zvědavost nezná svých mezí a já jsem se dozvěděla, že brácha je jen dítě, které vychovali v Americe a strčili ho do naší rodiny jako zpravodaje. Ale taktně jsem o tom mlčela. A tak uběhlo pár let a můj "bratr" se stále snažil držet fasádu sourozence starajícího se o sestřičku. Jenže to se kolem našeho domu začaly stahovat sítě podsvětí.

Nikdy by mě nenapadlo, že některé peníze, které brácha nosí domů jsou z nějaké nelegální aktivity. Dostával peníze z USA, ale patrně jen na osobní potřebu než na to, aby se staral i o mě. Tehdy jsem nastoupila do posledního ročníku střední školy a doufala jsem, že se dostanu na univerzitu. Problémy bohužel nešly jen neškodně kolem mě.

Tyhle problémy ale neměly nic společného s aktivitami mého bratra. Na škole je vždy partička lidí, která si užívá toho, když má možnost někomu znepříjemnit život. Je dobré se těmhle lidem vyhýbat, abyste se nestali dalším terčem. Jenže zkuste si po probdělé noci být na pozoru.

Proč jsem vlastně tu noc před tím nespala? Jednoduše. Bratr si svolal nějakou schůzi u nás doma a protože stále zastával názor, že bych měla být stranou těhle věcí, tak mě poslal pryč. Doufal, že se někde zašiju v lázních, jenže to bych musela mít nějaké peníze, že?

Moje první chyba byla, že jsem ten den vůbec šla do té školy. Měla jsem zůstat doma a dohánět spánek, ale nechtěla jsem, aby mě náhodou zmerčil někdo z těch lidí, co k nám domů poslední dobou chodí.

"Hej, co kdybys dávala pozor?"

Bohužel jsem napálila při své otupělé neopatrnosti do šéfa školní bandy. Bohužel ani on nebyl ve skvělé náladě a tak jsem skončila zaklíněná mezi košťaty v kumbále. Ještě si to vyfotili a postli to na web.

Víte, v momentě, kdy se na vás zaměří tahle parta, tak ztrácíte podporu mezi ostatními studenty. Obvykle tyhle akcičky skupinky končí tím, že se z obětí stanou jejich sluhové a nebo odejdou ze školy, jen aby jim už dali konečně pokoj. A nebo jsou tu tací, kteří se přes své selhání nedokáží přenést a spáchají sebevraždu. V historii akcí se ale ještě nestalo, že by se terčem stala dívka.
Z kumbálu jsem se dostala až po pěti minutách, ale nijak jsem se nesnažila nahlásit tohle u učitelů. Mají totiž svázané ruce. Většina kluků pochází z rodin, které sem tam přispívají na školu a to znamená, že jejich dětem bude umetena cestička ke graduaci.
Někdy se stává, že šéf party se zlobí na člověka jen jeden den, ale u mě patrně udělal výjimku. Tak nějak za každou cenu chtěl, abych do školy přestala chodit a přestoupila. A právě v tuto dobu k nám nastoupil výměnný student z Číny. Huang Zitao začal chodit do mojí třídy a velice se divil tomu, že se proti akcičkám namířeným proti mé maličkosti nějak nebráním. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale nebylo to moc platné. Tao to prostě nechápal.

První dost velkou ránou bylo, že jsem se po dvou týdnech, kdy Zitao nastoupil, přišla domů a našla bráchu s nožem v zádech. Celý dům byl obrácený naruby. Jakoby tam někdo něco hledal. Každopádně mi bylo jasné, že by nebylo dobré, kdyby při případném návratu vrahů našli mě.
Sbalila jsem si věci a peníze, které jsem měla ukryté pod prknem v šatníku. Jediné místo, kam jsem mohla jít byla škola. Věděla jsem bezpečně, že v noci není zamčeno do tělocvičny a tak je celkem jednoduché se dostat dovnitř. Vlezla jsem si do dívčích šaten a ustlala si na lavičce. Ráno se v klidu můžu osprchovat a nikdo by to neměl poznat.

"Ahoj,"Tao si ke mně přisedl na první hodině.

Usmála jsem se na něj a pozdravila ho. Jenže když mě s úsměvem na tváři viděl člen té party, tak jsem z toho měla problém.
Po hodině jsem si šla do skříňky pro učebnici biologie, když mě přirazili ke zdi a dost nevybíravě se mi začali dobíjet pod oblečení. Samozřejmě z toho všichni měli divadlo. Nikdo se neměl k tomu mi pomoct. Skřípnul zip, jak si jeden kluk z party začal svlékat kalhoty, když se ozvalo plesknutí a jeden pár rukou ze mě zmizel. Pak se ozval zvuk kopu. Další ruce zmizely. Pootočila jsem hlavu, cože se to děje a s úžasem jsem hleděla na Taa, který bojoval za to, aby mě nechali být. Jeho záchranná akce mu vydobyla pověst ranaře a všichni k němu začali mít úctu a protože věděli, že bránil mě, tak nebude dobrý nápad se ještě na mě zaměřovat. Dali mi pokoj.

"Doprovodím tě domů,"Tao na mě čekal u skříňky.

"Nemůžu domů,"šeptla jsem.

"Proč? Bydlíš jen s bratrem ne?"

"Brácha je mrtvý,"hlesla jsem a vytáhla ze skříňky cestovní tašku.

"Kde jsi tedy spala?"

"Tady.... měla jsem obavu, že by se jeho vrah mohl vrátit,"přiklekla jsem si k tašce a rozepla ji, abych vytáhla bundu.

"Proč by ale někdo zabíjel tvého bráchu?"

"Nebyl to můj bratr. Původem byl z USA,"řekla jsem tiše.

"A to víš jak?"

"Prostě jsem slyšela něco, co bych slyšet neměla. A i viděla.... mohli ho zabít jak lidi z kontrarozvědky tak někdo z podsvětí,"povzdechla jsem si.

"A nechceš k nám? Máme jeden pokoj volný. A myslím, že gegemu to vadit nebude,"nadhodil Tao.

"Tak jo,"přikývla jsem.

Neměla jsem ani tušení, že jsem v hledáčku lidí, kteří zabili mého nevlastního bráchu. Společně s Taem jsem se vydala přes město do jeho čtvrti. Vyšli jsme ze školy celkem pozdě a tak nebylo ani divné, že už byla tma. To, že za námi někdo jde, jsem si uvědomila v momentě, kdy jsme prošli už kolem tří ulic, kam by dotyční mohli odbočit. A Tao vypadal, že o nich taky ví.

"Lee Yoon Ji,"pronesl jakýsi hlas a před námi se zjevil jeden z bratrových známých z podsvětí.

Couvla jsem. Tao se postavil přede mě.

"Neblbni chlapče. Chci s ní jen mluvit,"pronesl ten muž.

"Zabili jste mi nevlastního bratra,"sykla jsem.

"Ach, tak ty jsi o tom věděla. My o tobě neměli ani tušení, dokud jsme neprošmejdili celý barák a nenašli sešity a fotky. A taky nám došlo, že toho víš až moc."

Věděla jsem, kam touhle řečí míří a i Tao tušil. Naštěstí ale ani jeden z mužů neměl pistoli.

"Až řeknu, tak utíkej.."šeptl téměř neslyšně Tao.

Polkla jsem a přikývla.

"TEĎ!"

Rozeběhla jsem se směrem, kde jsem tušila Taův dům. Cestou mi řekl, kde bydlí a tak jsem spoléhala na své instinkty. Jeho dům jsem našla rychle. Běžel za mnou nějaký chlápek, ale sotva jsem zabušila na dveře, tak ven vykoukl vysoký kluk a vtáhl mě dovnitř.

"Kde je Tao?"

Ozval se další klučičí hlas. V šoku jsem zírala na tři kluky. Ten, co mě vtáhl dovnitř je jen zpražil pohledem. Ozvalo se další zaklepání. Ihned otevřeli dveře. Tao.

"YoonJi, udělali ti něco?"

Nestaral se o své pohmožděniny a šel přímo ke mně. Zavrtěla jsem hlavou.

"Zitao, o co tu jde?"

"Krise odhalili a zabili, to je jeho jakoby sestra,"oznámil Tao.

"Moment, ty jsi Krise znal?"

V šoku jsem na něj zírala. Jakto, že znal někoho, koho jsem pomalu neznala ani já sama?

"Jo, prošli jsme stejným výcvikovým střediskem. Mimochodem tohle jsou Yixing, Luhan a Minseok,"představil mi zbytek.

Yixing byl ten co mi byl otevřít. Luhan se ptal po Taovi a Minseok se ptal na to, co se tu děje.

"O co tu vlastně jde?"

Tentokrát jsem se ptala já jich.

"Víš, víceméně špionáž už dávno neděláme, snažíme se žít normální život, ale jaksi se to nedaří. Kris lehce přestřelil, když se namočil do obchodů s pašovaným zbožím,"Luhan si povzdechl.

"Přitáhl pozornost i na tebe. No a Tao se zmínil, že to máš těžké i ve škole."

Yixing se zasmušil a odhrnul závěs, aby viděl ven.

"Ti, kteří vás pronásledovali jsou jeho kontakty na pašeráckou síť, myslí si, že ty víš to, co Kris,"Minseok se napřímil.

"Ale já nic nevím. Jen jsem viděla párkrát předávku peněz,"pokrčila jsem rameny.

Tao se mezitím začal starat o svoje pohmožděniny a oděrky. Luhan mu donesl lékárničku a snažil se mu lehce pomoct. Ale docílil jen toho, že na něj Tao začal vrčet.

"Ukaž,"vzala jsem Taovi z podivně zkroucené ruky kousek vaty, abych mu mohla vyčistit ranku na rameni.

Zaťal zuby a dělal silného. Vlastně to ani neměl zapotřebí. Vím jak silný je. Zachránil mě ten den už podruhé.

"Dají ti pokoj, moc dobře vědí, že jsme těžký kalibr. O Taovi dosud nevěděli."

Yixing zamířil do kuchyně a přinesl mi láhev vody, abych se napila. Luhan zatím odnesl do patra mou tašku a Minseok se vrátil k čtení nějaké knihy.

"Tao... děkuju,"šeptla jsem, když mě dovedl k mému pokoji.

"Za málo. Uvidíme se ráno,"krátce mě objal a sešel dolů.

Poprvé od svých deseti jsem si tu noc znovu k hrudi přivinula plyšovou pandu, kterou mi kupodivu dal Kris. Tentokrát symbolizovala naději v lepší zítřky a v mou agentskou budoucnost.