Koktejl

 

Myslím, že tohle byla další ze soutěžních povídek. Protože bych sama od sebe na téma koktejl asi nic nenapsala, protože jsem dost možná byla ve třeťáku na střední a my se učili o koktejlu na diplomatickém protokolu. Takže hádám, že jde o povídku z roku 2013. Jestli někdo mapuje moje povídky, třeba mi zvládne říct, kdy mi tahle vyšla. Opět je pro milovníky XiuHan.

Nejprve se Minseokovi na akci, na kterou ho táhl jeho kamarád JongDae, vůbec nechtělo. Důvodem k tomu mohl být fakt, že si zrovna nelibuje v akcích elitářů. Bohužel je jeho kamarád jeden z těch, kteří tohle mají za povinnost. A protože se JongDae nechtěl nudit, tak ho přemluvil, aby šel s ním. Navlečený do letního vycházkového obleku se vlekl přes nádhernou zahradu. JongDae mrmlal cosi o tom, že z Číny přijela jedna velevážená rodina a jejich syn, že je otravný jak osina v prdeli.

Tuhle poznámku ale Minseok přeslechl. Jeho pohled zaujal kluk s nádhernou tváří. Seděl pod smuteční vrbou, která svými větvemi laskala klidnou hladinu zahradního jezírka. V rukách měl pivoňku a trhal okvětní plátek po okvětním plátku. Ty dopadaly na klidnou hladinu jezírka.

"Hej, Minseoku, vnímáš?"

JongDae mu zamával rukou před očima. Zamrkal a podíval se na svého kamaráda. Pak se pohledem vrátil zpět k tomu krásnému chlapci.

"To je to pako Luhan," zavrčel JongDae, když zaregistroval chlapce u jezírka.

"Luhan..." Minseok řekl jeho jméno s takovou péčí.

"Můžeš zkusit s ním mluvit, korejsky moc neumí," zakřenil se JongDae a zamířil do domu.

Mluvit s ním... Ano, to by mohl. Zamířil přes zahradu k němu. Chlapec ztuhl a zvedl k němu své nádherné hnědé oči. Minseokovi se zadrhl dech. Nevěděl jak začít.

"A-ahoj," řekl nakonec a hned měl chuť si nafackovat, chlapec na něj vyjeveně civěl.

"Ahoj... ty kamarád JonDae?"

Roztomilá korejština toho kloučka ho totálně rozsekala. Měl tendenci si k němu dřepnout a začít ho ňunínkovat.

"Ano a ty jsi Luhan, že?"

Chlapec chvilku překládal to, co mu Seok řekl, nebo alespoň jemu to tak přišlo.

"Ano a ty?"

"Já jsem Minseok," usmál se.

"Moc hezké jméno, stejně jako ty.."

Luhan patrně byl jen zdvořile vychovaný, ale jen lichotka od něj mu přišla jako opravdová pochvala.

"Co tu děláš?"

"Já nemít rád tyhle akce, jen chtít být venku," vysvětlil.

"Aha..." přikývl a posadil se kousek od něj. "Já taky tyhle akce nemám rád. JongDae si mě sem vzal, aby se mohl co nejrychleji ztratit."

Luhan nakrabatil čelo, patrně nerozuměl tak dobře. Tak mu to zopakoval, tentokrát v čínštině. Ještěže si vzal čínštinu jako volitelný předmět.

"Ty umíš čínsky?"

Luhanovi se rozzářila očka a odložil polootrhanou pivoňku na zem a přesunul se blíž k Minseokovi.

"Ano, učím se jí ve škole, tak mě prosím netýrej složitými frázemi," přikývl.

"Budu se snažit... Takže JongDae tě využívá jako výmluvu, aby mohl brzy zmizet?"

"No, ano. Jsme přátele už pár let a jen mě takhle využívá. Někdy si říkám, že jsem se neměl začít kamarádit s klukem z takového domu,"ukázal na sídlo JongDaeho rodiny.

"Ty nejsi z podobné rodiny?"

Luhan překvapeně zamrkal a pootočil na něj svou až dětsky nevinnou tvář. Minseok měl chuť ji vzít do dlaní a vtisknout mu polibek na ty růžové polštářky, ale netušil, jak by se Luhan zachoval.

"Nejsem, ani bych nechtěl být. Znamená to až moc povinností, na můj vkus," odvrátil od něj pohled.

"Takže bys nechtěl být bohatý a mocný?"

"Ale ano chtěl, jen bych toho všeho chtěl dosáhnout sám a ne všechno zdědit," natáhl ruku a dotkl se jedné z vrbových haluzí.

"Ach jo. Kéž bych si takhle mohl žít taky. Moji rodiče mě nechápou a JongDae mě považuje za otravného..." povzdechl si Luhan.

"Mně nepřijdeš otravný," pousmál se a opět stočil svůj pohled k jeho dokonalé tváři.

"Protože se snažím takový nebýt před někým, kdo se mi líbí," tváře chlapci znachověly.

Srdce se Minseokovi rozbušilo jako zvon. On se mu líbí? Mlčel a jen si pohrával s vrbovou haluzí, kterou si přitáhl.

**

Ten Minseok, moc po něm touží. Už, když ho viděl k sobě jít, tak se mu zalíbil. Je tak pěkný. Má tvář jako měsíc v úplňku a kočičí očka, která jsou plná smíchu a štěstí. Tolik mu závidí, že není z bohaté rodiny.

"Nepůjdeme nahoru?"

Zeptal se korejského chlapce a pomalu se zvedl.

"Jestli chceš," pokrčil rameny a následoval jeho příkladu.

Tiše šli bok po boku nahoru k domu. Na terase zaregistroval JongDaeho, bavil se s jednou z holek, které pozvala na akci jeho matka. Neměl ty holky rád. Vždycky se k němu nahrnuly a štěbetaly jedna přes druhou. Vždycky mu jde z toho hlava kolem.

"JongDae se celkem dobře baví," zamumlal Minseok vedle něj mrzutě.

"Můžeš dělat společnost mně," vyhrkl.

"Dobře, veď mě," usmál se na něj Minseok.

Vzal ho za ruku. Měl ji tak krásně teplou. Táhl ho kolem skupinek lidí, tak aby je neviděli pospolu rodiče. Ti narozdíl od jeho milého Minseoka vědí o jeho problému. A tím problémem je, že se mu líbí chlapci a nikoliv dívky. Vedl ho po schodišti do patra, kde měl vyhrazený svůj pokoj.

"Kam to jdeme," Minseokovi v hlase zazněl podtón zvědavosti.

"Ke mně," vysvětlil mu.

Minseok se nezeptal proč, jen se nechal vést. Otevřel dveře a popostrčil Minseoka před sebou. Ten vešel a překvapeně si prohlížel vybavení pokoje. Využil toho, že nedává pozor a zamkl.

"Páni, tohle je větší pokoj než má JongDae," poznamenal Minseok.

Luhanovi začala vřít krev, JongDae... JongDae, umí mluvit i o někom jiném? Posadil se na svou postel a dělal, že se nic neděje. Rukou poplácal vedle sebe, aby se Minseok posadil. Ten se posadil k němu a usmál se.

"Minseoku... už jsi s někým spal?"

Zeptal se zvědavě a nasadil nevinný kukuč. Doufal, že ho Minseok nijak neodbyje.

"No, ano," přikývl Minseok.

"A jaké to bylo?"

"Moc krásné," usmál se Minseok a uhnul pohledem.

Využil toho a sedl si mu na klín, čelem k němu. Minseok na něj vykulil oči. Než stihl Minseok otevřít pusu, tak ho políbil na rty. Chutnaly jako maliny. Uždiboval jeho rtů.

"Luhane.." vydechl Minseok s stiskl mu boky.

Aha, takže se miloval s chlapcem. Hezké... Než se nadál, tak ležel na zádech v posteli a Minseok se skláněl nad ním. Cítil jeho horké rty na těch svých. Cítil tu dominanci čpící z chlapce nad ním a nevadilo mu to, naopak líbilo se mu to.

"Seoku.." špitl a zavzdychal do jeho rtů.

Cítil jeho horké dlaně, které prozkoumávaly jeho tělo přes nadbytečnou látku oblečení. Každý dotyk ho rozpaloval. Proč už nejsou sakra nazí?

"Luhane..." Minseok se odtáhl a zavrtěl hlavou.

"Proč?"

"Můžou nás nachytat, JongDae neví o tom, že jsem na kluky.." Minseok si povzdychl.

"Zamknul jsem... navíc všichni si myslí, že jsem venku," pousmál se.

Za několik okamžiků byli oba nazí. Oba už zmapovali tělo toho druhého a oba byli vydráždění na tu největší úroveň. Luhan věděl co bude následovat. Ještě nikdy nebyl dole.

"Seoku, já ještě nikdy nebyl dole..." špitl.

"Budu opatrný, slibuju," šeptl mu do ucha Minseok.

**

Oba sešli po tom všem dolu. Nikdo jim nevěnoval pozornost. Sešli spolu k jezírku a usadili se pod smuteční vrbu. Luhan se mu opíral o hruď a spokojeně přejížděl rukou po jeho koleni. Milovali se spolu dlouze a vášnivě. Ale Luhan brzy odjíždí. Řekl mu to během společné sprchy.

"Slibuju, že se vrátím Minseoku," šeptl Luhan tiše.

"Budu na tebe čekat," usmál se na něj a vtiskl mu polibek na prokrvené růžové rtíky.

Luhan se k němu přitiskl jako koťátko. Hladil ho ve vláscích. Tak moc ho mrzelo, že jeho čínský milenec brzy zmizí. Bude muset pak JongDaemu poděkovat. Nebýt tohohle pitomého koktejlu, tak by toho andílka nepoznal.

"Víš... vlastně jsem JongDaeho poprosil, aby sem vzal nějakého kamaráda," špitl Luhan.

"Bylo v plánu mě dostat do postele?"

"Ne.. chtěl jsem JongDaemu odloudit kamarády," vysvětlil Luhan.

"Asi jsem překonal tvoje očekávání na kamaráda JongDaeho," pousmál se.

"Ano, jsi jiný. Máš krásné srdce..." špitl Luhan.

"Když to říkáš..."

"Nechtěl bys jet do Číny se mnou?"

"Bylo by to moc hezké Luhannie, ale nemůžu odejít. Musím se postarat o mamku, chodit do školy, tahat JongDaeho z nudných akcí jeho mámy a hlavně, chci na tebe čekat," odpověděl mu a políbil ho na rty.

"Taky bych chtěl mít takové povinnosti," Luhan se zamrvil.

"Přijeď mi brzy Luhannie..." políbil ho ještě jednou než ho ze sebe sundal a zvedl se k odchodu.

Neušel ani tři kroky, když ho Luhan zezadu objal.

"Wo ai ni..." šeptl mu do saka Luhan.

"I já tebe Luhannie.." špitl.

Luhan ho pustil a nechal jít. Až v bráně se otočil. Luhan stál na cestě a díval se za ním. Jak si zběsile otíral tvář, tak poznal, že jeho miláček pláče. Bolelo ho vidět to krásné stvoření plakat. I on sám neměl daleko k pláči. Ale shledají se znovu. Luhan mu to slíbil. Do té doby se on naučí lépe čínsky a Luhan se snad zlepší v korejštině.

**

O rok později

Opět ho JongDae táhl na koktejl. Tentokrát ale šel rád. Zjistil totiž, že Luhan je zpět. Vešel do zahrady a jeho oči neomylně našly Luhana pod smuteční vrbou. Seděl tam s knihou.

"Jdeš za ním?"

JongDae si všiml směru jeho pohledu.

"Ano... slíbil jsem mu něco," usmál se a zamířil k Luhanovi.

Ten zvedl oči od knihy až, když se před ním zastavil. Tváře mu podbarvil růžový ruměnec.

"Seoku..." špitl a skočil mu kolem krku.

"Luhannie, tak moc jsi mi chyběl..." šeptl mu do ouška čínsky.