Přiznávám, že poslední dobou zvažuju svůj návrat k blogování. Stejně díky své práci mám momentálně sociální život na nulové úrovni. V podstatě se bojím o svém krátkém týdnu otravovat své kamarády, jestli někdo nechce někam zajít. Díky raketovému vzrůstu inflace a nulovému vzrůstu mé výplaty, jsem nucená si odpírat spoustu věcí, včetně pořádné dovolené. Takže dovolená, kterou budu mít v brzké době, se bude nejspíš odehrávat v Praze, protože jsem si jistá, že díky mé nemocenské ke konci minulého měsíce, bude moje výplata opravdu chabá i na to, abych si koupila lístek na Steva Aoki v Duplexu. Tudíž mé jediné povyražení bude courání po Praze, pokud možno s vlastní svačinou a lahví vody.
Nebudu lhát, když řeknu, že jsem se za celou dobu, co pracuju na druhé straně Prahy, nepodívala ani na jednu z povídek, které sem mám naházet. Chtěla jsem jim udělat korekturu, ale vždycky jsem si našla něco jiného na práci, nebo jsem nebyla vůbec schopná cokoliv dělat. Ono toho moc ani doma dělat nejde, když se musím neustále věnovat domácím pracím. Prakticky jen chodím do práce, spím, jím, uklízím, peru. Sem tam ulovím nějakých pár hodin na nákup nebo si pustím pár dílů seriálu, nebo si čtu. Ale nejsem nikterak produktivní.
Dokonce jsem pár měsíců nekoukla ani na korejštinu. Což je dost zlý, když vidím, jak můj zcela podobně zaměstnaný přítel na druhé straně polokoule zvládá studium angličtiny. Na rozdíl ode mě ale bydlí ve vlastním a nemusí jezdit přes celé město do práce hromadnou dopravou.
Opět bych se tedy měla vrátit ke korekci a zveřejnění dalších dílů povídek, co tu nejsou kompletně, plus bych mohla dokončit ty, které konec ještě nemají. Dost možná sem časem přidám i něco nového. Musím se zas pomalu rozepsat, abych pak mohla pokračovat i v psaní knih. Nějak jsem holt zakrněla.
Určitě se zas rozepíšu o Koreji a tipech na výlety v Soulu. Budu se striktně držet míst, která jsem navštívila. Snad je ještě někdy navštívím.
A protože je kolem čtvrt na dvě ráno, měla bych jít spát. Snad jsem někoho potěšila. A snad se toho budu držet.
Ani nevíš jak jsem ráda, že žiješ a že se postupně vrátíš na tenhle blog. Mám moc ráda tvoje povídky, takže jsi mi zlepšila náladu svým plánovaným návratem.
OdpovědětVymazatJe hrozné žít z ruky do huby, že? Ale bohužel v téhle době to snad ani jinak nejde. Pokud něco chceš, musíš si odepřít spoustu jiných věcí, abys na to vůbec měla...
Plánuješ se do Koreje vrátit? Natrvalo, jak jsi vždycky plánovala? Není ti smutno, když ty jsi tady a tvůj přítel na druhé straně světa? Moc se tedy těším na tvůj návrat a na tvoje super povídky. Děkuju...
Hatachi