Jak slaví Vánoce Korejci?

Stejně jako většina zemí, které se nechaly ovlivnit USA, má i Jižní Korea Santu Clause, kterého nazývají Santa haraboji (dědeček Santa). Od klasického Santy se liší tím, že občas červený oděv nahrazuje modrý. No, a jako dárky obvykle jsou peníze v obálkách. Často podobných obálkám užívaných na Lunární nový rok. Vánoce se slaví po západním stylu, tedy podle Ameriky, 25.prosince. 

U Korejců nehledejme nějaké typicky zvláštní pokrmy, které se jedí jen na Vánoce. Spíš u nich najdete tradiční korejské pokrmy, jako bulgogi, japchae a kimchi. Jedinou zvláštností je Vánoční dort, který je obvykle velmi přeplácaný a strašně sladký. Většinou se ho drží rodiny s dětmi nebo komunity, které se schází k oslavám v kostele.

A jak vypadaly moje Vánoce v roce 2019?

Tehdy jsem bydlela v goshiwonu. Na 25.12. majitelé uvařili bulgogi pro všechny, kdo v goshiwonu na Vánoce a oslavy nového roku zůstali a tím to haslo. 
Většina mých přátel měla už naplánované návštěvy Vánočních párty v Itaewonu a Hongdae a někteří, kteří v tu dobu měli svou druhou polovičku, měli v plánu slavit Vánoce jen ve dvou. Což mě dost překvapilo. Zeptala jsem se na to jednoho z mých přátel, na to mi bylo vysvětleno, že Vánoce v Koreji nejsou o tom, aby se sešla celá rodina a sedli k jednomu stolu, spíš je to o tom, že páry spolu tráví čas.

Tak bylo překvápko, když se rozhodli v práci udělat Vánoční večírek. Věděli jsme o tom asi dva týdny dopředu, abychom měli čas zakoupit dárek, když jsme tahali tajného Santu. Já si vytáhla Lauren, ta si vytáhla kupodivu šéfa a mě si vytáhla moje bývalá spolubydlící Katka. Budget na dárky byl dán na 10.000 wonů, takže se nemohlo stát, že někdo dostane nepřiměřeně drahý dárek. Podle všeho ovšem náš šéf dostal něco drahého tak jako tak.

Jak jsme zvyklí z dram, většina večírků spolupracovníků je plná jídla, pití a pijáckých her. Většina z nich pak pokračuje na karaoke nebo do klubu. V případě našeho večírku jsme zůstali jen u jídla, pití a her. Samozřejmě někteří z nás bojkotovali hru tím, že nepili alkohol. Konkrétně náš šéf. Původně nechtěl pít ani manažer, ale po tom, co těsně před Vánoci dostal kopačky, si pár sklenic dal taky.

Naše oslava byla s korejským kuřetem a pizzou. Šéf se snažil s námi oslavovat i když neměl moc peněz na útratu, ale nikdo si nestěžoval na levné jídlo a alkohol z obchůdku na rohu. Byli jsme vůbec rádi, že nějakou oslavu udělal. Předchozí roky údajně žádnou oslavu nedělali a šéf se svým podřízeným dost vyhýbal. To jsem se dozvěděla od Lauren a mé kamarádky, co tam pracovala rok přede mnou. 

Samozřejmě mimo korejské Vánoce jsem měla možnost nakouknout na evropské Vánoční trhy. Stánky České republiky a Slovenska byly v obležení. Trdelník, štrůdl, lázeňské oplatky a guláš jsou pro Korejce jako magnet a také vzpomínka na návštěvu Evropy. 

Kupodivu mi nepečení cukroví a všudypřítomné koledy nechyběly. Vánoční osvětlení jsem si užila na Vánočním festivalu a to mi celkem stačilo. Takzvané vánoční párty v klubech se také obešly bez všudypřítomných Santových čepiček. Ani se mi nestýskalo po nakupování dárků pro celou rodinu. Každý rok je těžší a těžší něco vymyslet. Teď si docela často říkám, jak mi ta Korea v tuhle dobu chybí.