Vampire

 Teď nevím, jestli jsem to psala na přání, protože v tu dobu bylo strašně málo XiuHan povídek, nebo mě to prostě napadlo. Spíš to ale bylo na přání a dost možná i k narozeninám. Xiaro, nevíš o tom něco? Vím, že jsem ti kdysi psala i tu vánoční povídku s Luhanem. Když je o ní řeč... vůbec nevím, jestli ještě existuje...

Xiumin šel ztemnělou ulicí. Tak jako poněkolikáté doufal, že potká toho, kvůli němuž vlastně tohleto dělá. Viděl ho jen jednou a bláznivě se do něj zamiloval.
Tmavé vlasy rámující mrtvolně bledý obličej, oči červeně zářící do tmy.Vampír. Zamiloval se do vampíra. Bytosti, která parazituje na lidech jako je on.

"Jsi tu zas,"ozval se tichý hlas a ucítil vlahý dech na svém krku.

"A-ahoj,"dostal ze sebe a pomalu se k němu otočil.

Díval se do téměř chlapecké tváře vampíra. Ten na něj upíral své krvavě rudé oči. Ani nepostřehl, že oči vampíra sklouzly k jeho krku.

"Ty víš co jsem, že?"

Xiumin přikývl. Pohyb jeho krku upoutal vampírovu pozornost. Jazykem si přejel po rtech a bleskl krvavě rudýma očima k Xiuminovi.

"A nemáš strach?"

"Proč bych měl? Mohl jsi mě zabít už několikrát..."podotkl Xiumin.

"To je pravda,"připustil vampír.

Pomalu zvedl svou bledou ruku a dotkl se Xiuminovy tváře. Ten překvapeně zatajil dech. Pak ale vampír sklouzl rukou k jeho krku a přitiskl prsty na pulzující tepnu. To Xiumin málem ani nepostřehl. To, co ale postřehl byly tesáky pomalu se vysouvající z dásní.

"Ne, nedělej to!"

Odstrčil vampíra od sebe. Nechce být jen další z těch řad dárců potravy. Vampír je nikdy nevysaje do dna, ale i tak se mu nelíbí být jen jeden z jeho zásobníků krve.

"Ale no tak,"vampír se pousmál a přirazil ho ke zdi.

"Ne, prosím. Já nechci být jen pochodující krevní banka!"

"To mě moc nezajímá, Xiumine,"podotkl vampír a zakousl se do jeho krku.

Byl to zvláštní pocit. Cítil jeho zuby i to jak z něj pije krev. Jeho tělo pomalu sláblo. Slaběji a slaběji se snažil vampíra odstrčit, ale ten stále pokračoval ve své činnosti.

"Prosím, Luhane..."šeptl Xiumin vysíleně.

Jméno vampíra mu blesklo hlavou samo od sebe. Možná za to může to kousnutí. Slábl víc a víc.

Zachytil Xiuminovo tělo a nespokojeně mlaskl. Jeho krev je tak lahodná a on vydrží tak málo. Sáhl mu do kapsy a vytáhl jeho doklady. Podíval se na adresu. Ano, odnese ho domů a ošetří mu krk.

"Je mi to líto Xiumine,"řekl tiše a položil chlapce do postele.

Ošetřil mu krk a usadil se vedle něj. Žije, byl si tím jistý. Pozoroval ho a bylo mu tak zvláštně. Ta oválná tvář, oči zavřené, chřípí, které se chvěje slabým dechem. Odhrnul mu vlasy z čela a udělal něco, co ještě nikdy před tím neudělal. Políbil ho na čelo.

"Neumírej a dej se do kupy Xiumine, pro mě nejsi jen chodící krevní banka,"šeptl.

Zmizel sotva začalo svítat.

Na večer se vrátil ke Xiuminovu domu. Zatlačil na pootevřené okno a vešel do Xiuminova pokoje. Xiumin seděl u stolu a psal něco do nějakého sešitu. Už z dálky cítil vůni jeho krve. Tak lahodná a lákavá.

"Ahoj Xiumine,"řekl tiše a zastavil se v takové vzdálenosti, aby měl chlapec čas uniknout.

Nechce mu ublížit a rozhodně ho nechce děsit. Xiumin se otočil a tužka mu vypadla z ruky. Druhá ruka vystřelila k hrdlu ve snaze zakrýt tepající žílu na krku.

"Luhane..."slzy v očích toho kluka ho doslova paralyzovaly.

Necítil tolik viny za celou svou existenci. Bylo mu najednou tak moc líto, že si vzal jeho krev bez jeho souhlasu.

"Xiumine, je mi to moc líto,"šeptl a pomalu se otočil k odchodu.

"Kam jdeš?"

"Daleko, abych ti už neublížil. Nejsi pro mě jen chodící krevní banka,"špitl.

Než se nadál, tak ho Xiumin svíral v objetí a tiskl se k němu. Nechápal to. Proč se k němu tiskne?

"Neodcházej,"šeptl Xiumin tiše.

"Ale já musím na lov, nechci ti ublížit,"namítl.

"Dám ti kolik krve jen chceš, jen mě tu ale nenechávej.."