Osamocen

 

Tohle je jedna z mála povídek, které jsem psala mimo Kpop. Oguri Shun je můj oblíbený japonský herec. Viděla jsem s ním dobrou desítku filmů a seriálů. Nejvíc se na mě podepsalo jeho hraní Hanazawa Rui v doramě Hana jori dango. Zrzavé vlasy mu sekly. 

Byla temná noc. Zrzavovlasý japonský herec se neklidně převaluje v posteli a mluví ze spaní. Netuší, že ve vedlejším pokoji vše co řekne slyší něčí pár uší. Důvod, proč sebou mele je, že se mu zdá sen. Sen, který je naprosto absurdní.

Myslel jsem si, že se po prázdninách setkáme. Těšil jsem se do školy, že ti řeknu co všechno jsem zažil a jak moc si mi chyběl, jak mi chyběly ty chvilky s tebou a naší partou. Jak moc se těším až zas provedeme nějakou kravinu, ale neměl jsem tušení, co se v létě stalo.

První věc značící, že je něco špatně byla, že vlajky u školy byly zvednuty jen do půl žerdi. Všichni včetně mě si říkali, že patrně umřel někdo z učitelů. Jenže nikde nevisela žádná fotografie s černou stuhou v pravém rohu. Vešel jsem do třídy a ztuhl, když na tvém místě jsem uviděl fotku. Tvou fotku s černou stuhou. Před rámečkem ležela jedna jediná bílá lilie značící smrt. Zemřel si při potápění, jak jsme se dozvěděli od učitele.

Od tvé smrti jsem se stranil i naší party. Uzavíral jsem se víc a víc do sebe. Ve škole jsem se zhoršil a učitelé si se mnou už nevědí rady. Tvou lavici odstranili, aby na tebe nic neupomínalo, byla to žádost tvé rodiny. Nechápu jejich rozhodnutí na tebe zapomenout. V mém srdci jsi stále a to už je to pět měsíců.

"Shune,"volají na mě lidi z hřiště, abych se zapojil do hodiny tělocviku.

Nechci. Hrají fotbal. Ten jsme hráli výhradně jen spolu. Zvednu se, ale místo toho, abych šel k nim na hřiště, tak zamířím na opačnou stranu. Usadím se na schody a hlavou se opřu o zeď. Je mi tak mizerně. Stále mám na tebe ty pěkné vzpomínky. Trápí mě, protože už nikdy nebudu mít šanci s tebou něco takového prožít.

"Kdo je to?"

Slyším dívčí hlas a moje oči se neomylně zastaví na dvou dívkách. Ztuhnu, tvá sestra, je tu tvá sestra. Nezná mě, jak je to možné? Myslel jsem, že jsme byli nejlepší přátelé.

"To je Oguri Shun, byl to nejlepší kamarád tvého bráchy,"poučila ji holčina, která měla za úkol ji ve škole provázet.

"Nikdy o něm nemluvil,"pokrčila rameny a společně zamířily směr prohlídka.

Nikdy jsi o mně doma nemluvil? Ani společnou fotku party sis nikam nepověsil? Kdo jsi vlastně byl Ruii? Proč jsi neprezentoval své přátele? Neříkej, že je tohle jen sen.


Shun se vyděšeně posadil na posteli. To, co se mu právě zdálo totálně postrádalo smysl. Rui byla přeci jeho filmová postava. Nemohl o něm mluvit, když o něm charakter autora mangy neměl ani ponětí. Spustil nohy z postele a zabořil prsty do bílého koberce s vysokým vláknem.
Došel si pro sklenici vody a zastavil se u okna s výhledem na velkoměsto. Cítí se tu tak sám. Opustil všechno, jen aby si mohl splnit svůj sen a hrát. Je to, jakoby umřel. Uzavřel svou předchozí kapitolu a začal psát tu novou. Tíživě na něj dopadl pocit osamění, teď by si přál, aby ho někdo objal.

"Shune..."mužský hlas za jeho zády ho přinutil se otočit.

Myslel, že odešel. Nikdy se u něj nezdržel přes noc. Probírali spolu jen pracovní věci a nikdy jeden druhému nepodnikali vpád do osobního života.

"Takashi..."udiveně na něj zírá.

"Je ti něco Shune? Zdáš se mi být smutný..."

Takashi se na něj zaměří svým pronikavým pohledem, pohledem, který Shuna dokáže občas i pořádně orosit potem. Jakoby Takashi viděl přímo do něj.

"Jen na mě dolehla samota,"dělá, že to není žádná velká věc.

"Cítíš se být sám? To je mi líto,"Takashi k němu dojde a postaví se přímo naproti němu.

"Co tu vůbec děláš, myslel jsem, že jsi po večeři odjel,"odložil sklenici na stůl hned vedle sebe.

"Neodjel, říkal jsem si, že tu přespím, nemůžu řídit, když jsme pili víno. Shune, zdálo se ti něco děsivého? Slyšel jsem tě mluvit ze spaní,"Takashi na něj opatrně pohlédl.

"Kombinace samoty a schizofrenie způsobené hraním. Zdálo se mi o smrti jedné mojí postavy z filmu,"vysvětlil.

"Které?"

"Hanazawa Rui..."hlesl.

Takashi překvapeně zamrkal. Čekal patrně, že mu řekne nějakou postavu z historického filmu, rozhodně nečekal, že řekne jméno rozmazlené postavy z doramy.

"Asi je pro tebe ta postava nějak osudová,"pokrčil nakonec Takashi rameny a objal ho.

Shun zmateně mrkal a váhavě objetí opětoval. Nechápal, proč tak najednou Takashi vstupuje do jeho soukromí, ale docela se mu to i líbilo mít ho takhle blízko. Pocit osamění začal mizet až odezněl docela.

"Arigato Takashi-san."