Tohle jsem psala, když mi přišlo strašně líto, že Onewa dávají dohromady jen s kuřetem. Chudák kluk, si taky zaslouží lásku, no ne? A je to taky moc pěkná připomínka Jonghyuna, který nám na ně v nebíčku hází očkem.
Prohrábl si vlasy a pohlédl na rozrytou postel. Co se to vlastně večer stalo? Pili, vyhráli v Music Bank první cenu. Pak se... Jonghyun! Okamžitě se rozpomněl na to, co se dělo, když za nimi zaklaply dveře. Horké rty bloudící po jeho kůži, vzrušení a pocit, že může svému o něco mladšímu kolegovi dát vše. Posadil se a sykl. Asi mu dal všechno.
Po chvilce přemáhání se odporoučel do sprchy a nechal nejprve studenou vodu, aby ho probrala a pak si teplou vodou uvolňoval ztuhlé svaly. Jonghyun ho přefikl. Museli být oba strašně moc nalití, jinak by si to Jjong nedovolil. Určitě si ho spletl v opilosti s Kibumem.... Vypnul vodu a začal se sušit. Dveře koupelny se otevřely. Všimnul si rychlého pohybu směrem k záchodové míse. Uvázal si ručník kolem pasu a přidržel Taeminovi vlasy.
"Ty příště nepij Mine," povzdychl si a hladil mu krk, aby uvolnil jeho krční svaly.
Min nic neříkal, přeci jen, při zvracení toho moc nenamluví nikdo. Dál mu držel vlasy a čekal, až vyprázdní svůj žaludek.
"Díky, Jinki..." zachroptěl maknae a svezl se vedle záchoda na zem.
Spláchl tu smradlavou hmotu a podíval se na maknaeho. Taemin měl zavřené oči a chladil se o kachličky. Taky byly časy, kdy vypadal stejně jako Min.
"Dobré ráno..." pousmál se na Minha, který chystal snídani podle stavu jednotlivých členů.
Při pohledu na dva talíře se suchým pečivem hádal, že druhý, kdo pití trochu nezvládl, je Key. Někdo vstoupil do kuchyně. Zvedl oči a střetl se s pohledem Jonghyuna. V ústech mu vyprahlo.
"Jjongu, dáš si toasty?"
Minho si napětí mezi nimi nevšiml. Ostatně jako si toho nevšimly dvě oživlé mrtvoly v podání Mina a Keye.
"Dej mi dva, docela mi vyhládlo," Jjong ho stále probodával pohledem a pak nasadil korunu tomu všemu, když si k němu přisedl.
Onew se zahleděl na svou snídani a najednou ho úplně přešla chuť. Napil se kávy a hrábl po novinách. Otevřel je na stránce týkající se talentových společností a umělců.
"Jinki, je ti dobře?"
Minho na něj ustaraně pohlédl. Zvedl k němu oči a pousmál se.
"Min mi v koupelně lehce zkazil chuť k jídlu," zamumlal.
"Já už pít nebudu, slibuju..." zaúpěl maknae.
"Já myslel, že je to kvůli tomu, kolik jsi toho vypil, v noci to byla jen legrace," Jonghyun narážel na to, co se mezi nimi stalo.
"Ne, s tím to nemá nic společného," zavrtěl hlavou a dopil kávu.
Zvedl se od stolu a zamířil do pokoje. Povzdechl si. Do sportovní tašky si zabalil věci na trénink. Sice dnes mají volno, po Music Bank je to tak vždy, ale on nemůže zůstat doma s ostatními.
V SM Town se mu podaří vmáčknout mezi trénink Juniorů a EXO. Původně chtěl tancovat a všechnu tu frustraci z Jonghyunova úletu s ním samotným vytancovat. Ale díky tomu, že nesnídal, tak se mu udělalo zle. Musel se položit na zem a zhluboka dýchat. Když slabost odezněla, bylo mu ještě hůř než ráno. Nerad si to přiznával, ale Jjong ho přitahuje už nějakou dobu, jenže jako leader si pletky se svými svěřenci nemůže dovolit. A Jjong, ten si jen pohrává s city. Kibumovi totálně popletl hlavu, Taemin ho naštěstí poslal někam a Minho se spíš zdržuje s Taeminem než by dal Jjongovi co chce.
Frustrovaně si povzdechne a vstane ze země. Zamíří do šatny, aby se převlékl do civilu. Tam se akorát mění s EXO. Ti nijak nekomentují, že ho vidí v SM Town. Vyjde před budovu a zahledí se na nebe. I počasí se mu doslova vysmívá. Nevypadalo to, že bude pršet.
Do dormu dorazil promoklý na kost. Kluci na něj udiveně poulili oči. Tedy ti mladší. Jonghyun ani nebyl doma. Kýchl a zamířil rovnou do koupelny, aby se ohřál sprchou. V teplejším oblečení se přidal ke klukům dole. Hráli karty. Uvařil si čaj a sledoval jejich hru.
"Kde jsi byl?!"
Jjongův hlas prořízl to ticho panující v obýváku. Zvedl k němu oči. Jjong měl na sobě mokrou bundu a z vlasů mu kapala voda.
"Byl jsem v SM Town," odpověděl klidně.
"To jsi nemohl říct, kam jdeš?"
Jonghyun se zamračil. Pokrčil rameny a upil čaje. Heřmánkového.
"Onew, měl by sis vzít prášek," Minho na něj pohlédl, když jeho tělo zachvátil třas, který zachytil Minho jen kvůli tomu, že se mu opíral o nohy.
"Já ti pro něj dojdu," Key se hrnul do kuchyně, kde skladují prášky.
"Jinki... možná sis měl vzít auto, když jsi šel do SM Town..." Taemin k němu bázlivě zvedl oči.
Pousmál se a prohrábl maknaemu vlásky. Taemin o něj má starost, to je hezké.
"Potřeboval jsem si provětrat hlavu a na nic nemyslet. Věř mi, že s autem bych se někde vyboural," poučil ho.
"Jinki..." Jonghyun se dotkl jeho čela a posadil se vedle něj.
"Nestarej se o mě Jjongu. Je to jen nachlazení. Spíš se jdi převléknout do suchého," odehnal ho od sebe.
Využil toho, že ho Jjong poslechl a zamířil, po polknutí prášku, do svého pokoje. Převlékl se do pyžama a zalezl si do postele. Usnul velmi rychle.
Probudil ho pocit čehosi studeného na jeho čele. Pomalu rozlepil oči. Setkal se s uhrančivým pohledem Jjonga. Zvedl ruku, aby zjistil, co ho to studí.
"Je to jen obklad, máš teplotu," řekl mu Jjong tiše.
"Aha..." zachroptěl.
Jjong mu podal čaj, aby se napil. Hltavě se napil a položil se znovu do peřin. Začal kolem sebe hrabat, aby našel svojí častou postelovou společnost. Tady je, pomyslel si, když rukou vyhmátl medvěda, kterého dostal od Minha k narozeninám první rok v SHINee. Mělo to být kvůli tomu, že má pokoj sám.
"To je ten medvěd od Minha," Jjong nevypadal happy, že ho vidí s tím medvědem.
"Ano... moje jediná společnost..." položil si na medvěda hlavu.
"Mě jako společnost nepočítáš?"
Zavrtěl hlavou. Popravdě Jjong s ním tráví minimum času. Většinou blbne někde s klukama.
"Přestaň, Jjongu. Tvoje společnost v momentě, kdy mi je blbě se nepočítá," povzdychne si a zachumlá se do deky.
"A co naše společná noc?"
Jjong se nevzdával. Onew si povzdechl a otočil se k němu zády.
"Jak jsi řekl, byla to jen legrace...."
Legrace? Jonghyun se rozpomněl na to, co říkal ráno. Nejprve to jako legraci bral, ale když Jinki zmizel z dormu, aniž by řekl kam jde, tak to jako legraci přestal brát. V momentě, kdy začalo pršet vyběhl ven a začal ho hledat.
"Jinki..."povzdychl si a chtěl ho k sobě otočit.
Sklonil se nad ním, ale ztuhl, když viděl slzy, které mu tekly po tvářích. Jinki pláče, kvůli němu... To nechtěl. Má ho rád, moc ho má rád, ale je pitomec. Nedokáže na rovinu říct, že ho miluje už od prvního okamžiku, co ho viděl. Že v ten moment nedokázal uvěřit, že někdo tak roztomile krásný je starší než on sám.
"Jdi pryč, Jjongu," řekl leader tiše.
S těžkým srdcem ho poslechl a zamířil dolu ke klukům.
"Jak je mu?"
Minho na něj pohlédl. Povzdechl si a usadil se do rohu pohovky. Stále měl před očima slzy leadera. Nikdy ho neviděl plakat jinak než radostí. Jejich první cena.... všichni tehdy plakali, ale on nejvíc.
"Jjongu... děje se něco?"
Key si k němu přisedl a tázavě na něj upřel oči.
Kibum o jeho slabosti pro leadera ví. Však to byl on, kdo navrhl, aby s ním strávil noc. Jenže on je strašný, když má přijít na vyznání citů.
"Já.. udělal jsem pitomost. To kvůli mně dneska odešel pryč..." hlesl tiše.
"To jsi ho přefikl a pak mu řekl něco nehezkého, hyung?"
Taemin k němu zvedl oči. Tak i maknae ví o jeho slabosti?
"To ráno.... to kvůli tobě teda nejedl?"
Minho přimhouřil oči, jak mu to v té hlavě začalo šrotovat. Přikývl a povzdechl si.
"Mám ho rád, ale když má přijít na to, že mu to řeknu, tak... prostě mu ublížím..." do očí se mu natlačily slzy bezradnosti.
"Tak mu to řekni teď..."
"Nechce mě u sebe, brečí..." šeptl.
"No bezva.... Jdu nahoru," Minho se ztratil v patře.
Minho si ho vtáhl do náručí. Jinki se rozplakal ještě víc. Bylo mu mizerně z toho, že Jjongovi dal.
"Hyung... Měl bys vědět, že Jjonga to mrzí," Minho ho pohladil po vlasech.
"To by ho mrzet mělo..." opáčil chladně.
"Má tě rád. Jen to není schopný ukázat správnou cestou," povzdechl si Choi.
"Nevěřím, že mě má rád.... protože, kdyby mě měl rád, Minho, tak by tu byl, když se probudím po noci s ním..." rozplakal se ještě víc.
"Má tě rád, věř mi..."
"Minho, prosím jdi pryč, nechci se o něm bavit."
Po dvou dnech se mu udělalo lépe. Kluci před ním nezmiňovali Jjonga a Jonghyun se jeho pokoji vyhýbal obloukem.
"Jak ti je?"
Poprvé sešel na snídani dolu. Sotva ho Jonghyun zaregistroval, tak vstal od stolu a odešel.
"Už je mi dobře," pousmál se a ohlédl se za Jonghyunem, který zakotvil v obýváku.
Bylo to bolestivé vidět Jonghyuna odcházet, kdykoliv přišel do místnosti. Chtěl ho obejmout a odpustit mu všechno. Během nemoci hodně přemýšlel nad tím, jestli dát Jjongovi šanci. Procházel si všechny momenty, které spolu strávili a zjistil, že náznaky citů od Jjonga opravdu byly. Když vyhráli cenu, tak ho objal jako prvního a setřel mu první slzy. O narozeninách mu přichystal překvapení, které se mu líbilo a když si ublížil na tréninku, tak ho vezl do nemocnice.
Pohlédl na Jjongovu nedojedenou snídani. Vzal ji do ruky a zamířil do obýváku. Jonghyun se hned zvedl, že odejde.
"Jonghyune... prosím nedělej mi to ještě těžší..." šeptl a došel k němu.
Položil snídani na stolek a podíval se Jonghyunovi zpříma do očí. Jonghyun ale pohled nevydržel a uhnul jím. Jinki pochopil. Obviňuje se za to, že mu ublížil.
"Miluju tě, Jjongu, proto mě zranily tvoje slova o tom, že to byla jen legrace.." hlesl a posadil se na sedačku.
Jonghyun na něj překvapeně upřel oči. Patrně netušil, že ho opravdu miluje.
"Omlouvám se...." špitl Jjong a sklopil hlavu.
"Neomlouvej se a řekni mi, co ke mně cítíš..." stáhl ho vedle sebe na gauč.
Jonghyun mlčel. Bál se, že se odpovědi nedočká, ale Jonghyun k němu zvedl oči. Přetékaly city.
"Miluju tě, už od momentu, co jsem tě poprvé uviděl. Miluju tvůj hlas, oči, vlasy, tělo, způsob jakým mluvíš.... Žárlím na kluky, když na tebe sáhnou. Bojím se o tebe, když zmizíš aniž bys řekl, kam jdeš..." Jonghyun si povzdechl.
"A proto jsi mě nejdřív přefikl?"
"Ne.. to ne... já.. Nevěděl jsem, jak to mám říct," šeptl Jonghyun.
"Stačily jen ty dvě slova Jonghyun-ah.... Miluju tě..." poučil ho s úsměvem.
Jonghyun přikývl a pak se sklonil k jeho rtům. Krátce se políbili.
"Co dojíst snídani společně v kuchyni?"
Jonghyun přikývl a se snídaní se vrátili ke klukům. Ti vzrušeně debatovali o tom, jestli by bylo fajn Jonghyunovi s Jinkim uspořádat oslavu. Umlkli v momentě, kdy se kluci objevili v kuchyni, ruku v ruce.
Po chvilce přemáhání se odporoučel do sprchy a nechal nejprve studenou vodu, aby ho probrala a pak si teplou vodou uvolňoval ztuhlé svaly. Jonghyun ho přefikl. Museli být oba strašně moc nalití, jinak by si to Jjong nedovolil. Určitě si ho spletl v opilosti s Kibumem.... Vypnul vodu a začal se sušit. Dveře koupelny se otevřely. Všimnul si rychlého pohybu směrem k záchodové míse. Uvázal si ručník kolem pasu a přidržel Taeminovi vlasy.
"Ty příště nepij Mine," povzdychl si a hladil mu krk, aby uvolnil jeho krční svaly.
Min nic neříkal, přeci jen, při zvracení toho moc nenamluví nikdo. Dál mu držel vlasy a čekal, až vyprázdní svůj žaludek.
"Díky, Jinki..." zachroptěl maknae a svezl se vedle záchoda na zem.
Spláchl tu smradlavou hmotu a podíval se na maknaeho. Taemin měl zavřené oči a chladil se o kachličky. Taky byly časy, kdy vypadal stejně jako Min.
"Dobré ráno..." pousmál se na Minha, který chystal snídani podle stavu jednotlivých členů.
Při pohledu na dva talíře se suchým pečivem hádal, že druhý, kdo pití trochu nezvládl, je Key. Někdo vstoupil do kuchyně. Zvedl oči a střetl se s pohledem Jonghyuna. V ústech mu vyprahlo.
"Jjongu, dáš si toasty?"
Minho si napětí mezi nimi nevšiml. Ostatně jako si toho nevšimly dvě oživlé mrtvoly v podání Mina a Keye.
"Dej mi dva, docela mi vyhládlo," Jjong ho stále probodával pohledem a pak nasadil korunu tomu všemu, když si k němu přisedl.
Onew se zahleděl na svou snídani a najednou ho úplně přešla chuť. Napil se kávy a hrábl po novinách. Otevřel je na stránce týkající se talentových společností a umělců.
"Jinki, je ti dobře?"
Minho na něj ustaraně pohlédl. Zvedl k němu oči a pousmál se.
"Min mi v koupelně lehce zkazil chuť k jídlu," zamumlal.
"Já už pít nebudu, slibuju..." zaúpěl maknae.
"Já myslel, že je to kvůli tomu, kolik jsi toho vypil, v noci to byla jen legrace," Jonghyun narážel na to, co se mezi nimi stalo.
"Ne, s tím to nemá nic společného," zavrtěl hlavou a dopil kávu.
Zvedl se od stolu a zamířil do pokoje. Povzdechl si. Do sportovní tašky si zabalil věci na trénink. Sice dnes mají volno, po Music Bank je to tak vždy, ale on nemůže zůstat doma s ostatními.
**
V SM Town se mu podaří vmáčknout mezi trénink Juniorů a EXO. Původně chtěl tancovat a všechnu tu frustraci z Jonghyunova úletu s ním samotným vytancovat. Ale díky tomu, že nesnídal, tak se mu udělalo zle. Musel se položit na zem a zhluboka dýchat. Když slabost odezněla, bylo mu ještě hůř než ráno. Nerad si to přiznával, ale Jjong ho přitahuje už nějakou dobu, jenže jako leader si pletky se svými svěřenci nemůže dovolit. A Jjong, ten si jen pohrává s city. Kibumovi totálně popletl hlavu, Taemin ho naštěstí poslal někam a Minho se spíš zdržuje s Taeminem než by dal Jjongovi co chce.
Frustrovaně si povzdechne a vstane ze země. Zamíří do šatny, aby se převlékl do civilu. Tam se akorát mění s EXO. Ti nijak nekomentují, že ho vidí v SM Town. Vyjde před budovu a zahledí se na nebe. I počasí se mu doslova vysmívá. Nevypadalo to, že bude pršet.
Do dormu dorazil promoklý na kost. Kluci na něj udiveně poulili oči. Tedy ti mladší. Jonghyun ani nebyl doma. Kýchl a zamířil rovnou do koupelny, aby se ohřál sprchou. V teplejším oblečení se přidal ke klukům dole. Hráli karty. Uvařil si čaj a sledoval jejich hru.
"Kde jsi byl?!"
Jjongův hlas prořízl to ticho panující v obýváku. Zvedl k němu oči. Jjong měl na sobě mokrou bundu a z vlasů mu kapala voda.
"Byl jsem v SM Town," odpověděl klidně.
"To jsi nemohl říct, kam jdeš?"
Jonghyun se zamračil. Pokrčil rameny a upil čaje. Heřmánkového.
"Onew, měl by sis vzít prášek," Minho na něj pohlédl, když jeho tělo zachvátil třas, který zachytil Minho jen kvůli tomu, že se mu opíral o nohy.
"Já ti pro něj dojdu," Key se hrnul do kuchyně, kde skladují prášky.
"Jinki... možná sis měl vzít auto, když jsi šel do SM Town..." Taemin k němu bázlivě zvedl oči.
Pousmál se a prohrábl maknaemu vlásky. Taemin o něj má starost, to je hezké.
"Potřeboval jsem si provětrat hlavu a na nic nemyslet. Věř mi, že s autem bych se někde vyboural," poučil ho.
"Jinki..." Jonghyun se dotkl jeho čela a posadil se vedle něj.
"Nestarej se o mě Jjongu. Je to jen nachlazení. Spíš se jdi převléknout do suchého," odehnal ho od sebe.
Využil toho, že ho Jjong poslechl a zamířil, po polknutí prášku, do svého pokoje. Převlékl se do pyžama a zalezl si do postele. Usnul velmi rychle.
**
Probudil ho pocit čehosi studeného na jeho čele. Pomalu rozlepil oči. Setkal se s uhrančivým pohledem Jjonga. Zvedl ruku, aby zjistil, co ho to studí.
"Je to jen obklad, máš teplotu," řekl mu Jjong tiše.
"Aha..." zachroptěl.
Jjong mu podal čaj, aby se napil. Hltavě se napil a položil se znovu do peřin. Začal kolem sebe hrabat, aby našel svojí častou postelovou společnost. Tady je, pomyslel si, když rukou vyhmátl medvěda, kterého dostal od Minha k narozeninám první rok v SHINee. Mělo to být kvůli tomu, že má pokoj sám.
"To je ten medvěd od Minha," Jjong nevypadal happy, že ho vidí s tím medvědem.
"Ano... moje jediná společnost..." položil si na medvěda hlavu.
"Mě jako společnost nepočítáš?"
Zavrtěl hlavou. Popravdě Jjong s ním tráví minimum času. Většinou blbne někde s klukama.
"Přestaň, Jjongu. Tvoje společnost v momentě, kdy mi je blbě se nepočítá," povzdychne si a zachumlá se do deky.
"A co naše společná noc?"
Jjong se nevzdával. Onew si povzdechl a otočil se k němu zády.
"Jak jsi řekl, byla to jen legrace...."
**
Legrace? Jonghyun se rozpomněl na to, co říkal ráno. Nejprve to jako legraci bral, ale když Jinki zmizel z dormu, aniž by řekl kam jde, tak to jako legraci přestal brát. V momentě, kdy začalo pršet vyběhl ven a začal ho hledat.
"Jinki..."povzdychl si a chtěl ho k sobě otočit.
Sklonil se nad ním, ale ztuhl, když viděl slzy, které mu tekly po tvářích. Jinki pláče, kvůli němu... To nechtěl. Má ho rád, moc ho má rád, ale je pitomec. Nedokáže na rovinu říct, že ho miluje už od prvního okamžiku, co ho viděl. Že v ten moment nedokázal uvěřit, že někdo tak roztomile krásný je starší než on sám.
"Jdi pryč, Jjongu," řekl leader tiše.
S těžkým srdcem ho poslechl a zamířil dolu ke klukům.
"Jak je mu?"
Minho na něj pohlédl. Povzdechl si a usadil se do rohu pohovky. Stále měl před očima slzy leadera. Nikdy ho neviděl plakat jinak než radostí. Jejich první cena.... všichni tehdy plakali, ale on nejvíc.
"Jjongu... děje se něco?"
Key si k němu přisedl a tázavě na něj upřel oči.
Kibum o jeho slabosti pro leadera ví. Však to byl on, kdo navrhl, aby s ním strávil noc. Jenže on je strašný, když má přijít na vyznání citů.
"Já.. udělal jsem pitomost. To kvůli mně dneska odešel pryč..." hlesl tiše.
"To jsi ho přefikl a pak mu řekl něco nehezkého, hyung?"
Taemin k němu zvedl oči. Tak i maknae ví o jeho slabosti?
"To ráno.... to kvůli tobě teda nejedl?"
Minho přimhouřil oči, jak mu to v té hlavě začalo šrotovat. Přikývl a povzdechl si.
"Mám ho rád, ale když má přijít na to, že mu to řeknu, tak... prostě mu ublížím..." do očí se mu natlačily slzy bezradnosti.
"Tak mu to řekni teď..."
"Nechce mě u sebe, brečí..." šeptl.
"No bezva.... Jdu nahoru," Minho se ztratil v patře.
**
Minho si ho vtáhl do náručí. Jinki se rozplakal ještě víc. Bylo mu mizerně z toho, že Jjongovi dal.
"Hyung... Měl bys vědět, že Jjonga to mrzí," Minho ho pohladil po vlasech.
"To by ho mrzet mělo..." opáčil chladně.
"Má tě rád. Jen to není schopný ukázat správnou cestou," povzdechl si Choi.
"Nevěřím, že mě má rád.... protože, kdyby mě měl rád, Minho, tak by tu byl, když se probudím po noci s ním..." rozplakal se ještě víc.
"Má tě rád, věř mi..."
"Minho, prosím jdi pryč, nechci se o něm bavit."
**
Po dvou dnech se mu udělalo lépe. Kluci před ním nezmiňovali Jjonga a Jonghyun se jeho pokoji vyhýbal obloukem.
"Jak ti je?"
Poprvé sešel na snídani dolu. Sotva ho Jonghyun zaregistroval, tak vstal od stolu a odešel.
"Už je mi dobře," pousmál se a ohlédl se za Jonghyunem, který zakotvil v obýváku.
Bylo to bolestivé vidět Jonghyuna odcházet, kdykoliv přišel do místnosti. Chtěl ho obejmout a odpustit mu všechno. Během nemoci hodně přemýšlel nad tím, jestli dát Jjongovi šanci. Procházel si všechny momenty, které spolu strávili a zjistil, že náznaky citů od Jjonga opravdu byly. Když vyhráli cenu, tak ho objal jako prvního a setřel mu první slzy. O narozeninách mu přichystal překvapení, které se mu líbilo a když si ublížil na tréninku, tak ho vezl do nemocnice.
Pohlédl na Jjongovu nedojedenou snídani. Vzal ji do ruky a zamířil do obýváku. Jonghyun se hned zvedl, že odejde.
"Jonghyune... prosím nedělej mi to ještě těžší..." šeptl a došel k němu.
Položil snídani na stolek a podíval se Jonghyunovi zpříma do očí. Jonghyun ale pohled nevydržel a uhnul jím. Jinki pochopil. Obviňuje se za to, že mu ublížil.
"Miluju tě, Jjongu, proto mě zranily tvoje slova o tom, že to byla jen legrace.." hlesl a posadil se na sedačku.
Jonghyun na něj překvapeně upřel oči. Patrně netušil, že ho opravdu miluje.
"Omlouvám se...." špitl Jjong a sklopil hlavu.
"Neomlouvej se a řekni mi, co ke mně cítíš..." stáhl ho vedle sebe na gauč.
Jonghyun mlčel. Bál se, že se odpovědi nedočká, ale Jonghyun k němu zvedl oči. Přetékaly city.
"Miluju tě, už od momentu, co jsem tě poprvé uviděl. Miluju tvůj hlas, oči, vlasy, tělo, způsob jakým mluvíš.... Žárlím na kluky, když na tebe sáhnou. Bojím se o tebe, když zmizíš aniž bys řekl, kam jdeš..." Jonghyun si povzdechl.
"A proto jsi mě nejdřív přefikl?"
"Ne.. to ne... já.. Nevěděl jsem, jak to mám říct," šeptl Jonghyun.
"Stačily jen ty dvě slova Jonghyun-ah.... Miluju tě..." poučil ho s úsměvem.
Jonghyun přikývl a pak se sklonil k jeho rtům. Krátce se políbili.
"Co dojíst snídani společně v kuchyni?"
Jonghyun přikývl a se snídaní se vrátili ke klukům. Ti vzrušeně debatovali o tom, jestli by bylo fajn Jonghyunovi s Jinkim uspořádat oslavu. Umlkli v momentě, kdy se kluci objevili v kuchyni, ruku v ruce.
Žádné komentáře:
Okomentovat