Kapitola třetí

Už potřetí si promnul oči a snažil se neusnout. Kafe mu moc nepomohlo, ale co s tím nadělá. Jeho asistent se taky ještě v práci neukázal, aby si požádal buď o kotel kávy anebo tři energetické drinky. I když po posledním zážitku s energetickým nápojem se zařekl, že ty cukrem nadopované drinky pít už nebude.
Ozvalo se zaklepání na dveře. S očekáváním asistenta se pousmál: "Dále."
Když se objevil ve dveřích Luhan tak si jen povzdechl. Čekal ho rozhodně později.

"Uhm... a-ahoj," vykoktal ze sebe blondýnek, patrně považující svůj noční telefonát za krajně trapný.

"Nečekal jsem tě tu tak brzy,“ poznamenal a zívl.

"Vypadáš strašně…“Luhan si ho pečlivě prohlédl a v očích měl starost.

"Já se prospím během nějaké volné chvilky, tak se neboj. Mám pro tebe ty tracky a texty," začal se štrachat v tašce, aby vyhledal flash disk.

"Ty jsi za jednu noc složil pět tracků?!"

Luhana tím doslova šokoval. Jen se unaveně pousmál a přikývl. Dveře kanceláře se rozrazily a v nich stanul asistent s… YES!… kafem.

"Miluju svého asistenta!"

Vyskočil na nohy a hnal se pro kafe.

"Pro tebe všechno, kámo. Kdy si bereš volno?"

Asistent mu podal všechny čtyři kelímky s lahodným kávovým nápojem a zcela od ignoroval Luhana sedícího u stolu, který je propaloval pohledem plným překvapení.

"Luhan to myslím zvládne beze mě, takže hned zítra nastoupím dovolenou. Stejně je v plánech jen to jeho album ne?"

"Jo, na jiných dělají ostatní skladatelé. Tohle ti přišlo,“ asistent vytáhl lehce zohýbanou obálku s razítkem Šanghaje.

"Um... kruci..."

"O co jde?"

Asistent se mu snažil číst přes rameno, ale čínština mu moc neřekla. Jediný, kdo by byl schopen to přečíst je Luhan, ale ten se nezvedne od stolu.

"Sestra se bude vdávat, chce, abych přijel."

"To si děláš srandu…“Luhan se rozchechtal.

Důvod k smíchu celkem měl. Přeci jen jeho sestra niky nevypadala, že by se někdy vůbec mohla vdát.

"Kéž by. Budou žít v Šanghaji… Zvláštní, že ti taky neposlala dopis,“ poznamenal kousavě.

"Hele já se jí nedivím. Bylo jí třináct, když jsem vzal nůžky a šmik… ten cop měla hodně ráda,“ bublal Luhan.

"He? Vy… vy dva se znáte?"

Asistent to jaksi nepobíral. Jak předvídatelné. Krom Min Ji o jejich minulosti lidi vůbec nevědí. I když o vedení společnosti silně pochybuje. Ti si to mohli v klidu zjistit.

"Jo, vyrůstali jsme spolu. Mezi námi… Lay občas mluví ze spaní,“ Luhan měl v očích slzičky smíchu.

"Stop! Nechci teď mluvit o těchto věcech, jsme tu kvůli tvému albu,“ zarazil další výlevy a vrátil se ke stolu.

Vrazil flash disk do svého počítače a klikl na Treasure. Vytiskl lyrics a podal je Luhanovi.

"To je tvůj debutní song,“ oznámil mu a pustil track k tomu patřící.

"Tak to je pecka, děsně mi ten text připomíná ty naše kraviny,“ Luhan jezdil očima po řádcích.

"Taky jsem je k tomu využil. Nebudu s tebou na albu pracovat každý den. Chci, abys sám našel rytmus pro své písně a vložil je do hudby a textu. Znám tě skoro celý život, tak to zvládneš. Já si zatím o dovolené doženu nedostatek spánku…. Jo a tohle….“ vyštrachal z tašky cédéčko, které nahrával ještě ráno ve spěchu.

"Co je to?"

Luhan disk přijal a pohlédl mu do očí.

"To, proč jsi mi včera večer volal," pousmál se.

"Ty jsi… Yixingu…“Luhan mu skočil kolem krku, div, že nepřevrhl kafe.

"Neudus mě!"

Smál se. Po strašně dlouhé době se dokázal smát tak jako v dětství, když s Luhanem blbli.

"Promiň… děkuju…. Je to jediná věc, co mi pomáhá usnout,“ Luhan se díval na disk jako na největší poklad, který kdy od něj dostal.

"To vím, proto jsem ti to raději nahrál. Myslím, že ty tvoje telefonáty okolo třetí ranní by mě mohly za nějaký čas složit,“ poznamenal a konečně se napil kávy.

"Za ten telefonát se ti omlouvám… musel jsem tě strašně zdržet…“

*

Yixing ho ze své kanceláře propustil jak s cédéčkem tak s flashkou, kde měl prakticky celé své album. Byl celkem zaražen tím, že mu Yixing nechává volnou ruku v pojetí. To se nebojí, že mu to zkazí? Chvilku stál na chodbě a zamyšleně hleděl na cédéčko. Chtěl zrovna odejít, když zaslechl tupou ránu a hned vzápětí se rozrazily dveře Yixingovy kanceláře odkud jak střela vyletěl asistent s telefonem u ucha a strachem v očích. Hledal pohledem Yixinga u jeho stolu a pak ho uviděl. Bledý ležel na zemi.

"Yixingu…“ vrazil zpět do kanclu a věci položil na stůl.

Přiklekl si k němu a začal zjišťovat co mu je. Zdálo se ale, že je to jen z vyčerpání. Ačkoliv je Yixing vyšší než on sám, tak ho celkem bez potíží zvedl ze země a položil na pohovku u zdi. Tak trochu si to jeho odpadnutí dával za vinu. Kdyby ho v noci nechal pracovat….

"Lu…“ Yixing omámeně otevřel oči.

Ani mu nedošlo, že mu po tvářích tečou slzy. Yixing znavenou rukou utřel jeho slzy a pousmál se.

"Budu v pořádku… teď bys měl jít na trénink…“ řekl Yixing tiše v momentě, kdy se do kanceláře nahrnuli zdravotníci s infuzí, kterou mu zavedli ihned do žíly.

"Od kdy takhle vypadáš?"

Třásl se mu hlas, když to říkal. Byl naštvaný. Tohle totiž není normální. Yixing by se neměl takhle hroutit. Vždyť skladatelé by měli být úplně v pohodě. Proč on není?

"Co jsem tu nastoupil. Neboj, je to jen moc práce a málo času," mávl Yixing rukou a tiše poděkoval zdravotníkům.

Převoz do nemocnice razantně odmítl, což ho vytočilo. Lay rozhodně není v pořádku a paličatě odmítá pomoc.

"Luhane, meš…“ Min Ji se zarazila ve dveřích kanceláře a těkala pohledem z Luhana na Yixinga a na zdravotníky.

"Jdi…“ Yixing ho drcl do ruky.

"NE…“ vyjekl.

"Co se stalo?"

Min Ji došla až k pohovce a pohlédla na jehlu bodlou do Layovy ruky.

"Kvůli mně omdlel, jen kvůli mně a mojí kurevský nespavosti!"

Praštil rukou do opěrátka a bylo mu celkem jedno, že to dost bolí.

"Hej… uklidni se Lulu,“ Yixing se zamračil a Min Ji o krok couvla.

"Já se uklidňovat kurva nebudu! Ty teď s nimi pojedeš do nemocnice, jinak tě tam dokopu," zasyčel.

"Jsi sice starší Lu, ale já své tělo znám líp. Jdi na trénink a pak se podívej na ty texty. Až se po dovolené vrátím, tak začneme nahrávat," oznámil mu Yixing.

"Moment, jsi normální ho na tom nechat pracovat samotného?!"

Min Ji se ozvala dost ostře. Netypoval ji na to.

"Nejsou to balady Min Ji, v tomhle si dokáže poradit…“ Yixing mu pohlédl do očí.

Balady… Polkl. Jak má sakra nazpívat někdy v budoucnu baladu, když se o holky ani moc nezajímá? Jediný, kdo mu právě teď dělá starost je Yixing….

"Xingie…“ špitl tiše.

"Už mi tak neříkej, jsme už dospělí…“

*

Když za Luhanem a jeho manažerkou zapadly dveře, tak si nechal jehlu vytáhnout. Sice se na to zdravotní tým nedíval moc optimisticky, ale vyhovět mu museli.
Co je to sakra s Luhanem, že se rozbrečel jen při pohledu na něj v bezvědomí? Že by jeho problém s baladami tkvěl v tom, že vůbec není na holky? Začal přemýšlet a vzpomínat.
V minulosti tu byly nějaké ty náznaky, že se mu líbí kluci, ale líbily se mu i holky. Tedy pokud ovšem z nějakého důvodu nelhal. Třeba z toho, že on v tu dobu holku měl….

"Layi…“ asistent přerušil jeho přemýšlení.

"Hm?"

"CEO ti dává dovolenou už ode dneška."

Lepší novinu snad ani slyšet nemohl. Teď už jen se dostat nějak domů. Ještě se moc necítí na samostatnou cestu někam. A zdá se, že asistent mu čte myšlenky, protože: "Hodím tě domů autem, kdyby se ti udělalo ještě blbě."

Během cesty s asistentem nijak nekomunikoval. Znovu přemýšlel nad Luhanem. Že by se za svou orientaci tak moc styděl? S úsměvem na rtech si vzpomněl, jak na střední donutili kluci Luhana, aby se zapsal do soutěže krásy a převlékli ho za holku. Tehdy měl opravdu velikou chuť dát svému kamarádovi nefalšovaný francouzský polibek. Ale neudělal to, protože by ho Luhan obvinil z toho, že si z něj akorát utahuje. Cross dress je opravdu zábava. Jen… takhle občas trpí jeho vlastní přesvědčení, zda je na holky anebo na kluky.
Mávl asistentovi, když zalezl do domu a pořád nějak nemohl z hlavy vypustit to zoufalství v Luhanově hlase, když ho nutil jít do nemocnice. Přáteli přestali být už dávno, tak proč taková starost najednou? Že by možná zapracoval text Treasure?
Zcela automaticky zaplul do kuchyně a najedl se. Pak sebou praštil na pohovku a zavřel oči. Musí se na další přemýšlení opravdu hodně vyspat.