Kapitola dvanáctá

Pozoroval jak se Yixingův hrudník zvedá a zase klesá v pravidelném tempu. Nemohl se vynadívat na jeho spánkem uvolněnou tvář. Tuhle noc spal jako by ho do vody hodil a přeci vstal dříve než Yixing. Pousmál se a opatrně se přetočil, aby rukou zatáhl závěsy, aby slunce Yixinga nevytrhlo z nádherných snů. Jen se pohnul a Yixingova ruka ho prudce objala kolem pasu.

"Kam utíkáš?"

Rozespalý hlas Yixinga je tak sexy, pomyslel si a přetočil se zpět.

"Nikam, jen jsem chtěl zabránit sluníčku nás vytáhnout z postele…“

"Uhn… kolik je hodin…“Yixing rozlepil očka.

"Nemám ponětí… můj mobil je někde mezi naším oblečením…“ pokrčil rameny.

"Hmm… tak nic. Stejně je víkend…“ Yixing ho pustil a vytáhl svou ruku zpod jeho těla, jen aby si mohl promnout oči.

Pozoroval jak si mne oči a zívá, jako by v noci snad nespal. Anebo že by ho ta jejich aktivita vyčerpala až tak moc?

"Je mi trochu chladno…“ zamumlal Yixing.

"Um..." rukou lehce přejel po jeho bříšku.

"Lulu…“ Yixing ho chytil za ruku a vytáhl si ji na hruď.

Cítil, jak mu zběsile tluče srdce pod jeho dlaní. Sladce se usmál a uloupil si od Yixinga první ranní polibek. Chutná tak sladce…

"Dneska bych rád už ke mně domů dorazil," pousmál se Yixing, když ho od sebe lehce odstrčil.

Nebral to jako, že ho Yixing nechce. Má pravdu, včera se tam nedostali díky jeho provokaci, kterou hodlá ještě zopakovat, protože se mu to moc líbilo. A podle toho, jak slastně se tvářil Yixing, tak to jen uvítá.

"Tak se otoč…“ řekl mu tiše.

"Proč?"

Yixing na něj nechápavě koukal.

"Chci se obléknout a nerad bych, aby sis myslel, že provokuju," uculil se na něj sladce.

"Ah… jo… ták…“ Yixing se přetočil k němu částečně zády, kvůli sádře samozřejmě nemůže úplně.

Vyklouzl spod peřiny a urychleně si na sebe natáhl spodky, triko a tepláky. Pak si jen klekl na okraj postele a dotkl se Yixingova ramene.

"Už můžeš, udělám něco k snídani a pak si dobalím. Snad kolem oběda budeme u tebe," usmál se na něj.

"Koupelna je vedle?"

Yixing se podepřel a zadíval se mu zpříma do očí. Nasucho polkl. Ale hned se vzpamatoval.

"Um.. jo, ručníky jsou ve skříni a sprchové gely na poličce," dodal mu podrobnější informace.

*

Zapadl do koupelny, zatímco se Luhan věnoval kuchtění. Stále tomu nemohl uvěřit. Spal s Luhanem… Bylo to tak nádherné… Nikdy si to ani v těch nejrůžovějších snech nepředstavoval, že svoje panictví daruje svému příteli z dětství. A ten, že mu daruje to své.
Kdyby mu tohle jen někdo naznačil, tak by ho považoval za blázna. Ale teď, když se to doopravdy stalo, tak najednou neví, jak s tím naložit. Líbilo se mu to a má Luhana rád… Chce si to rozhodně zopakovat, ale jak sakra skloubit jejich pracovní rozvrhy se soukromím? V momentě, kdy Luhan debutuje, tak se budou vídat čím dál méně a takové chvilky si najdou jen výjimečně.
Vytáhl si ze skříně ručník a položil jej na umyvadlo. Z police si vzal jeden z Luhanových sprchových gelů a zalezl do sprchového koutu. Pustil na své tělo horký proud vody. Pomalu ze sebe nechal odplavovat pach jejich milování a také zaschlou Luhanovu šťávu. Nalil si trochu mýdla do dlaně a rozetřel si ho po těle. Nevynechal ani svůj klín. Unikl mu ze rtů lehký sten. Vzrušil se tak rychle.

"Xingie…“ Luhanův hlas se rozlehl koupelnou.

Naštěstí ke dveřím stál zády, takže jeho kondici nemohl vidět. Modlil se, aby ten sten taky neslyšel.

"Hm?"

"Kafe nebo čaj?"

"Kafe."

"Dobře… Pospěš si," pobídl ho Luhan a odešel.

Nevšiml si… Oddechl si a rychle se začal uspokojovat, aby ho nenapadlo se k němu do sprchy nakvartýrovat, protože by to asi dopadlo tak, že ani dnes k němu domů nedorazí. Sprcha okamžitě smyla stopy jeho počínání. Uvolněně se opřel o chladivé dlaždičky svým čelem a nechal se ještě chvilku omývat vodou. Pak ji vypnul a sáhl po ručníku. Nemohl jej ale na umyvadle najít. Najednou ucítil, jak se jeho paže dotkla látka. Vyhlédl ze sprchového koutu a málem ho kleplo. Luhan stál vedle pračky a v ruce měl ručník.

"Um..."

Jen na něj třeštil oči. Opravdu nevěděl, jak dlouho tam ten Lulu stojí. Jestli slyšel i jeho tiché vzdychání anebo ne.

"Moc dlouho ti to trvá, měl jsem strach, že jsi to vypustil duši…“ Luhan se uculil.

Vzal si od něj ten ručník a rychle se začal utírat. Dal si záležet, aby Luhana on sám nějak neprovokoval.

"Poslyš, co sis v té sprše představoval?"

Ručník mu vypadl z ruky. Vyděšeně se na Luhana podíval, ten protočil jen oči.

"Sakra Xingie.... já neodešel, jak sis myslel," podotkl Luhan.

Zbledl a zabodl pohled do země. Sáhl pro boxerky a natáhl si je na sebe.

"Tak řekneš mi to?"

"Lulu…“ zaprotestoval.

"Já si vždycky představoval, jak si mě bereš a sténáš slastí," Luhan to řekl bez sebemenších skrupulí.

Jaksi mu to došlo, když ho tehdy viděl, jak si to dělá sám právě v téhle koupelně. Má mu říct, že si znovu představoval, jak se noří do jeho úzkého těla?

"Já… představoval jsem si, jak… jak si tě beru…“ zamumlal, tváře doslova rudé.

Nikdy o těchto věcech nemluvil ani se svou rodinou. Tak nějak se už počítalo, že si vše nastudoval z pornografických materiálů a nebo kámasútry. Jenže… nenastudoval. Nikdy nedošlo na to, že by se s dívkou dostal dál než k objímání se a polibkům. Proto ho vždy odkoply, moc si totiž přály, aby jim to udělal. Jenže… až do teď si myslel, že má na to čas a přitom… přitom v tom bylo něco jiného. Luhan ho dokázal vzrušit jen tím, že se sám sebe dotýkal. Když se na to zpětně podívá, tak ho holka nikdy nevzrušila až takhle.

"Není za co se stydět. Jsem jen tvůj.“ usmál se Luhan a přistoupil k němu, aby si uloupil již druhý polibek.

Vděčně si ho k sobě přivinul a polibek prohloubil. Lulu má pravdu. Neměl by se stydět za něco, co mohou mezi sebou vyřešit. Odstoupil od něj, aby se dooblékl. Lulu k jeho překvapení z koupelny odešel. Že by dnes provokaci nechal na později?

Zatímco snídal, tak Lu pobíhal po bytě a dobaloval si věci. Tentokrát ho nesledoval. Čistě proto, že se potřeboval najíst a Luhan tak nějak vycítil, že není dobré ho provokovat. Však si to budou moci vynahradit později. Anebo taky ne…

"Luhane?"

Bytem se rozlehl Min Jin hlas. Odložil kávu a vyšel z kuchyně. Luhan vykoukl ze svého pokoje.

"Um..." Min Ji těkala pohledem z jednoho na druhého.

"Myslím, že mě můžeš Lulu jen odvézt domů," pochopil okamžitě, co Min Jina přítomnost v bytě znamená.

"Je mi to líto, kluci. Lu, poupravil se ti program. CEO ti napsal víc vokálových cvičení."

Mohlo ho napadnout, že CEO využije faktu, že Luhan žije sám a nemá, podle něj, žádné závazky. Kdyby jen tušil…

"Nešlo by s tím začít až zítra?"

Luhan nahodil psí oči, aby Min Ji zmanipuloval a ta jen zavrtěla hlavou. Rozkazy CEO se musí dělat hned. Hořce se pousmál.

"Jen jdi, vezmu ti k sobě věci a pak stačí jen přijet. Stejně ti musím dát znovu nahrávky a tak…“ mávl rukou.

"To neokecáš Layi… Vím co se tu dělo a jsem zvědavá na detaily," Min Ji blýsklo v očích.

"Jsi děsivá, noona. Pomalu nemůžu mít tajemství…“ Luhan si povzdechl a dopnul tašku, kterou svíral v ruce.

Došel k němu a vzal mu tašku z ruky. Políbil jej na čelo a zamířil kolem Min Ji do obýváku, aby tam tašku odložil. Musí dojíst snídani. Min Ji zatím s Luhanem zapluli do kuchyně.

"Tak jak?"

Min Ji počkala, až se vrátí ke svému kafi. Zpražil ji pohledem.

"Mám ti říct, že to bylo to nejúžasnější, co jsem s Luhanem kdy podnikl nebo chceš detailně popsat každý pohyb?"

Min Ji se rozzářily oči: "Samozřejmě každý pohyb."

"Tak na to zapomeň," ledově se na ni zadíval.

"Tse… Oba jste stejní. Už chápu, proč to spolu táhnete," brblala nakvašeně.

Luhan mu rukou sevřel stehno. Podíval se na něj a usmál se. Přeci Min Ji nevyklopí, co dělali. To by Min Ji Luhanovi asi zatrhla internet. No, odkud by mohl mít tolik zkušeností?

"Noona, jen ti řeknu, že jsme si to oba užili," Luhan stáhl svou ruku a usmál se na Min Ji.

Dopil svou kávu a pohlédl na Luhana. Ten se bránil štěněcím pohledům své manažerky opravdu mistrně. Ale raději by ho měl od ní zachránit.

"Tak jedeme Lu?"

Zeptal se a vstal, hrneček položil ke dřezu a misku do dřezu.

"Jo, hned…. Kam jsem dal klíče od auta…“ Luhan začal prolézat skříně.

"Moment… nenechám tě řídit, Luhane," Min Ji vyskočila na nohy.

"Tse, nasrat. S tebou v autě jet by bylo tak za trest," Luhan vytáhl klíče z dózy od čaje.

Dusil smích. Tohle si ale Min Ji zasloužila. Zatracená yaoistka. Jen ona může přijít a jen tak chtít vědět detaily.

"Pfff, tak si jeď, ale opovaž se bourat," zasyčela uraženě.

"Dám pozor, aby cestou ke mně neboural. Co se ale stane cestou zpět, to neovlivním," zasáhl raději, aby Luhan neřekl ještě něco ostřejšího.

"Přece bych neboural s vyhlídkou na večer," Luhan do něj spiklenecky dloubl.

"To je fakt," přikývl a přivinul si ho k sobě, aby mu vtiskl další polibek na čelo.

"Pojedeš pak opatrně do budovy společnosti a potrénuješ svůj hlásek, aby byl zas
tak čistý, jak před campem."

"Hmm nezním tak zle," namítl Luhan.

"No, rozhodně nezníš jako při rekrutaci…“ rejpla si Min Ji.

"Huš babo," okřikl ji místo Luhana a popostrčil ho k odchodu.

Z obýváku vyzvedl tašku a společně s Luhanem sjeli dolů do garáží. Luhan zamířil k bílému BMW a ukázal na něj ovladačem. Páni, to je auto. A je i bezpečné. Jestli ho pomáhala vybírat Min Ji, tak nemohla vybrat lépe. Pokud Luhan neřídí jako šílenec, tak se mu v tomhle autě nic nestane.

"Já… je to po dlouhé době, co řídím…“ Luhan pomalu vycouval ze svého parkovacího místa.

"Jeď opatrně. Nespěchej…“ pohladil ho po ruce.

Luhan přikývl a s autem vjel do plného provozu. K jeho bytu se dostali celkem rychle. Luhan vzal tašku a společně vyjeli výtahem do jeho patra.

"Tak jeď opatrně. Budu na tebe čekat," políbil jej na rty.

"Když mě se tak nechce," Luhan protáhl obličej.

"Jen jeď.... večer si to vynahradíme."

"Slibuješ?"

"Možná…“